4. omyl: Prostě neumíme být odvážní

Kdykoli se podíváme do zrcadla, vidíme v něm výsledek odvahy.

Zpětně si už nedokážeme vybavit, kolik odvahy si vyžádalo vyrůst a stát se tím, kým jsme.

Než jsme se naučili chodit, plavat, jezdit na kole, oslovit první lásku, poprvé se přihlásit ve škole, když jsme si nebyli jisti svým názorem, uspět při prvním přijímacím pohovoru, získat respekt u kolegů, přátel, širokého okolí… to všechno začalo první odvahou.

Kdykoli jsme znovu spadli na bruslích, bylo nám do breku a mysleli jsme, že jsme vyčerpali už všechny možnosti, jak se to naučit. Ale někdo v nás pokaždé znovu zvolal: Ne, nevyčerpal jsi je.

Neúspěch se stává definitivním neúspěchem pouze tehdy, když tvoří poslední kapitolu našich pokusů. V každém jiném případě je pouze zápletkou někde uprostřed knihy.

Všichni v sobě odvahu máme.

Odvaha je jako sval. Proto si pamatujme, že používáním se posiluje.

—

Když jsem se muže, který byl dvakrát “na...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům