PROČ? ptáte se v takových chvílích.

Ale ptáte se zbytečně. Nenajdete pozitivní odpověď.

Ale to nevadí. I tam, kde nenalézáme pozitivní odpověď, můžeme vždycky udělat pozitivní krok dopředu. 

I mlčky. Když si na jednání druhých neumíme odpovědět.

Jste jako já rádi, když se v druhých vyznáte? 

Když jednají tak, jak Vám slíbili?

A když říkají to, co si myslí? 

To, co nám na druhých dnes vadí, jsme obvykle sami dělávali jako malí: Před učiteli jsme ohýbali páteř a za zády je pomlouvali. V klučičí partě jsme dělali machry na holky (“pche, jste nám lhostejné…”) a ve skrytu duše jsme o nich snili…

To jsme byli ještě mladí/hloupí. Dospíváním jsme z toho měli vyrůst. Některým se to nepodařilo a dětmi zůstali. Bohužel se smutnými následky.

Dvojí tvář

“Petře, mám milenku,” pošeptal mi obchodní partner na toaletách restaurace. “Mohl byste jít, prosím, k našemu stolu a zabavit manželku? Potřebuji milence zavolat.” 

Vrátil jsem se k té ženě, která mi vyprávěla, jak je s manželem šťastná, jak jí vyznává lásku jako zamlada, jak… (no mnoho krásného).

O měsíc později stejně mluvila i jeho asistentka. S tím rozdílem, že: “Říká mi, jak mě miluje. Jednou jsem ho náhodně viděla s manželkou. Objímal ji a povídal jí totéž, co...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům