4. krok: Hledejme, za co můžeme být vděčni.

Vděčnost je nejhojivější lék na všechny bolesti. Vděčnost je osvoboditel, který nás vypouští z vězení své vlastní negativity.

Odchod člověka, kterému jsme věřili, bolí. Odchod člověka, který si nezasloužil naši důvěru, by nás však měl posunout vpřed – a přitom jde o pouhou změnu úhlu pohledu. Jakmile ve zjištění, že jsme po svém boku neměli spolehlivého partnera, budeme hledat POZITIVNÍ informaci, začneme být dokonce vděčni za to, že někdo nespolehlivý odešel a že se po našem boku uvolnilo místo pro někoho lepšího.

Ano, zklamání bolí. Nicméně vždycky je lepší jeden konec s bolestí než jedna bolest bez konce.

Vděčnost člověku pomáhá vidět jinak. I ve zlém hledat dobré. Mnohem více otevřené oči postřehnou maličkosti, kterých si můžeme vážit – postřehnou i lidi, které jsme měli vždycky kolem sebe, jen jsme je přehlíželi – postřehnou i hodnoty, které jsou ve vztahu najednou důležitější než luzný zjev a vycvičená postava.

Ano, vděčnost nás otevírá správným hodnotám, tudíž i lepším partnerům.

5. krok: Ukliďme si na své cestě.

Lidé by mohli mít jednoduchý život, ale mají vzácný talent si ho komplikovat. V jednoduchosti hledají složitost, v harmonii nudu, v dlouhodobém partnerství záminku k jeho rozbití.

Do života si taháme spoustu zbytečných problémů, “potřeb”, které ve skutečnosti nepotřebujeme, a nepořádku, který ztěžuje vzduch.

Zjednodušit si život proto často neznamená vnášet...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům