Koho si vybrat

Když dítě zahoří pro novou hračku… muže okouzlí nové auto… žena si zkusí nové šaty… pokaždé mluví o lásce – o tom, co mají rádi. Je to láska, kde nové nahrazuje staré. U věcí je to čitelné a odůvodnitelné. Ale co u živých bytostí?

“Miluji ho,” voláme k novému partnerovi.

“Ale toho taky miluji,” voláme k dosavadnímu. “Jen trochu jinak…”

Proč se stejně jednoduše nezbavíme starého a nepřijmeme nové? Co nám brání? A k čemu je vůbec taková zkušenost?

Předně si vyjasněme jedno: lásku k člověku.

Milovat můžeme děti, rodiče i přátele, ke kterým můžeme mít v některých otázkách dokonce i větší důvěru než k vlastnímu partnerovi. Jistě, mluvíme o “jiných druzích” lásky. Láska jako taková je ovšem jen jedna. To lidé jí alibisticky dávají různé škatulky.

Láska vyjadřuje sepětí. A každá je unikátní, protože nás spojuje s jiným člověkem – originálním. Nikdo na světě nám neumí dávat úplně totéž. Proto jsme schopni “milovat” více osob, každou ale na jiné úrovni. Něco jiného je však OBČAS MÍT vztah a BUDOVAT vztah.

Ostatně proto také láska nabízí dvě tváře:

Láska je totiž jako květina.

Dlouho trvá, než začne růst, ale jak se o ni přestaneme starat, rychle zajde.

Navíc láska je jako bota.

Když nám nějaká najednou padne bez přemáhání a bolesti, už těžko hledáme důvody, proč se nazout do jiné, tím méně do staré.

A co je nejdůležitější: Láska je jako nebe.

Když ale zraňuje, potom jako peklo.

Stará pravda říká, že pokud máme pocit, že milujeme dva lidi v jedné chvíli, vyberme si toho druhého....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům