Mezi dvěma ohni aneb Proč je láska jako Měsíc a když neroste, ubývá

<3

Znáte to?

Romantici říkají, že je to symbol srdce. Pragmatici říkají, že jde o matematické vyjádření “méně než 3”.

Pravdu mají oba.

Jedna láska je určena pro méně než tři lidi. To znamená buď pro jednoho, pokud budujeme vztah pouze k sobě, nebo pro dva, pokud budujeme vztah k druhé osobě. Nedokážeme však souběžně budovat dva vztahy ke dvěma partnerům. Kdykoli se o to snažíme, ve výsledku škodíme všem, včetně sebe.

Vědci říkají, že láska je chemická reakce. Je to pravda. Láska je jednorázová chemická reakce. Pokud ji však zapalujeme opakovaně, pociťujeme ji i k jednomu člověku třeba neustále. Pak jako bychom měli srdce v dlouhodobém ohni.

S ohněm však musíme umět zacházet. A pamatovat si, že:

Láska je jako růže.

Navenek krásná, ale když ji bereme za špatný konec, rozdává bolest.

Láska je totiž jako poklad.

Klíčem k pokladnici je soustředění se na jeden zámek.

A hlavně je láska jako okamžik.

Jak jednou odejde, tu samou už nikdy nevrátíme.

Proto v každé chvíli přemýšlejme, jak je na tom “náš Měsíc”. Snažíme se o to, aby rostl, nebo ho necháváme ubývat?

Sečteno, podtrženo:

1. Vždycky existuje důvod, proč k sobě dva lidé najdou cestu. Obvykle si mají předat (předávat) něco, co jim nikdo jiný dát nedokáže. Aby však spolu pokračovali dlouhodobou cestou, musejí si to něco neustále dávat.

2. Láska je jako vítr. Její příchod neovlivníme. Není vidět a najednou ji cítíme. A s ní obvykle cítíme i rozdíl – cítíme to, co nám do té chvíle chybělo, ať už jsme byli sami, nebo ve vztahu s někým....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům