Kde je naše hodnota?

Mít (držet) si svou hodnotu znamená mít (držet) si sebeúctu. Vyjasněme si termín:

Sebeúcta je pověst, kterou máme sami u sebe. Sebeúctou budujeme hodnotu ve své hlavě. Co pak děláme, potažmo čeho pak dosahujeme, vždycky vychází z toho, kdo věříme, že jsme. Protože tam je naše cena.

Cena je to, co druhý platí za to, abychom byli v jeho společnosti. A hodnota je to, co my mu oplátkou vracíme – v tom, jací jsme.

Kdykoli snížíme svou hodnotu, jsme méně sami sebou a více vyměnitelní. Naše cena klesá. Navíc kdykoli snížíme svou hodnotu, těžko ji vrátíme zpátky.

A to nejen v očích druhého. Především ve svých očích. Druhého nakonec vem čert, on se může vždycky může obměnit. Ale jediný člověk, před kterým nikdy neutečeme, jsme my sami.

Proto si musíme uvědomit, zač stojíme.

Jak se hodnota člověka zvyšuje

Čekat jako pejsek na někoho, kdo ví, že na něj vždycky poslušně počkáme, nevede ke zvýšení hodnoty, ale k postupné devalvaci. Co se stává samozřejmostí, toho si druhý přestává všímat. Mnoho lidí si hodnotu toho, co měli, uvědomí až ve chvíli, kdy to ztratí. Ano, se ztrátou člověka jeho hodnota téměř vždycky roste. Ne proto, že by se náhle sama zvýšila, ale ten, od koho druhý odešel, konečně pocítí, že mu něco schází. Rozdíl je hodnota druhého člověka.

Trápí Vás, že druhý na Vaše zoufalé naléhání neodpovídá?

Přemýšlíte, jak znovu napsat?

Jak opět podlézt?

Jak posté “náhodně” vyvolat stoprvní “náhodné” setkání na ulici?

U kterého z jeho přátel, členů rodiny tentokrát žebrat o přímluvu?

Jak se mu připomenout a myslet si, že mu tím připomínáte “svou hodnotu”?

Pusťte to z hlavy.

Nepřelévejme rostlinu

Když příliš zaléváme květinu, začne uvadat.

Když ji vystavíme přílišnému slunci, spálí se.

Ano, květiny potřebují vodu a slunce. Ale všeho potřebují akorát. Jako lidé.

Všechno má svou míru. Do té míry je všechno lék. Od té míry je všechno jed. Platí to o lécích,...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům