Jak v anděla uvěřit?

Zažil jsem mnoho okamžiků, kdy mi jeden člověk pomohl, ačkoli se všichni ostatní odvrátili. Proč to ten jeden udělal? ptal jsem se. O svých zkušenostech s “anděly” mezi lidmi jsem psal v knize 250 zákonů lásky.

Rhonda mi vyprávěla, že když je potřeba, andělé na sebe berou lidskou podobu. Pokaždé jinou. Umožňují nám tím udělat i ty kroky, které bychom sami (jen takzvanou intuicí) zdráhali udělat. Zkrátka vstupují nám do cesty v lidské podobě jako “náhodní kolemjdoucí” nebo “jednorázoví přátelé”, které potkáme, ovlivní naše rozhodnutí a už nikdy potom je nevidíme.

Anděl nejí, nespí, přesto je stále při nás, přesto nestárne. Jsme-li jen trochu vnímaví, můžeme cítit jeho dotek. Já – přiznám se – miluji usínání. Otevřu dlaň a zvednu ji nad hlavu. Ucítím jeho zvláštní hlazení uvnitř dlaně.

Lidé odpradávna říkají, že andělé mají křídla. Snad je to symbol rychlého pohybu mezi dimenzemi. Nevím, zda hladí právě křídly, ale uvidíte, že Vás to rozesměje.

Dotek anděla vždycky uklidňuje a ujišťuje, že nejsme sami. Vždycky se pak cítíme silnější. Ten dotek můžeme vnímat jako náhlé teplo nebo chlad, jako lechtání nebo jemný stisk.

Co s andělem v zádech dělat?

Anděl je s námi po celý život. Proto nás absolutně chápe. Jako jediný s námi prošel celou cestu. Rozumí našim emocím a pomáhá nám se s nimi vyrovnat. Anděla cítíme, kdykoli cítíme lásku.

Co je podstatné: Anděl za nás nekoná. Máme svobodnou vůli. On nám sice neustále něco našeptává a snaží se, abychom mu naslouchali. Obvykle nejvíce toho jsme schopni tehdy, když se nám nedaří. Tehdy se uzavíráme do sebe a konečně ho slyšíme. A tehdy také děláme obvykle největší pokrok: Učíme se odpouštět. Učíme se bojovat. Učíme se růst.

Anděl je jediný, kdo zná naši minulost, ví, jakými směry uvažujeme i které jsou správné. Musíme porozumět tomu, že zatímco my...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům