4. krok ze smyčky: Hledejme, za co můžeme být vděční.

Potřebujeme záchytný bod a připoutat se k němu, dokud magnetismus manipulátora nepoleví. Jak takový záchytný bod vypadá? Je jím cokoli, za co můžeme být vděční.

I kdyby nám nezbyl už jediný přítel, rodič, záchytný bod v podobě člověka, i kdybychom už ze svého života vymazali všechno, co nám dříve dělalo radost – koníčky, péče o tělo, příroda –, vždycky takový záchytný bod nakonec najdeme. Třeba i v minulosti – v ranách a zkušenostech, které nás posouvají. Naučme se i ztráty chápat jako zisky. V životě platí jeden podstatný zákon – zákon o zachování energie. Za všechno, o co jsme kdy přišli, jsme něco jiného získali. Minimálně zkušenost, že už o to nikdy přijít nesmíme.

Je to náročný krok, protože si obvykle uvědomíme obří propast mezi tím, co bylo/mohlo být, a tím, co je. V naší fantazii jsme už dávno mohli být po boku jiného partnera, šťastni jako naše okolí. Ale to všechno bude. To všechno je před námi. Není špatný pocit vědět, že všechno krásné je před námi, že?

Ačkoli mnozí se lidem na dně posmívají, ve skutečnosti jim je co závidět. Začínají stavět. Oprašují své základní hodnoty. Nestrpí kompromisy, protože nechtějí opakovat zřícení stavby. Uvědomují si, že je lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

A s každým dnem se stále více a více přesvědčují, že v zásadě žádná událost, která se nám stane, není dobrá ani špatná. Je taková, jak s ní naložíme. Dokážeme-li být vděčni za minulost po boku manipulátora, nadchne nás kdokoli jiný, kdo manipulátorem nebude.

Tehdy pochopíme, že jestliže z našeho srdce odchází špatný člověk, není to vůbec od věci – to srdce totiž začínáme mít celé uvolněné pro někoho lepšího. A možná není daleko od nás. Možná při nás vždycky...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům