1. Uvědom si, že nemůžeš potěšit každého.

Ať je stvořitelem člověka kdokoli, byl to moudrý architekt. Zajistil například to, že na světě neexistují dva stejní jedinci. Každý jsme jiný.

Ten stvořitel to dělal moudře proto, abychom si nezáviděli. Každý máme něco, co nemá nikdo jiný. Do hlavy jsme ale současně dostali mozek, abychom pochopili, že to platí i opačně – všichni kolem nás mají něco (každý něco jiného), co my sami nemáme. Přijměme to.

Přijměme to, každý máme jiné geny, tudíž jinou životní cestu, tudíž jiné zkušenosti, které jsme na odlišné cestě nabrali, tudíž jiné pohledy na život. Moudrý stvořitel tak umožnil lidstvu, aby se rychle rozvíjelo, protože všichni se můžeme vzájemně doplnit a obohatit.

Každá mince má však dvě strany. Zatímco dobrá zpráva zní: Všichni máme zaručeně svou vlastní cestu, která je pouze naše, máme ji v sobě a nemusíme ji páčit z někoho jiného, ta “špatná” je: Každý člověk nás nemůže pochopit. Někdo možná, ale většina lidí ne. Všem se prostě nezavděčíme.

I když to budou naši vlastní rodiče, nemusejí nás pochopit. Nemějme jim to za zlé. Co říkají, je nepochybně pravda. Pardon, zapomněl jsem jedno klíčové slovo. Co říkají, je nepochybně JEJICH pravda.

Příroda nás odlišila od absolutního základu – od DNA, kyseliny obsažené v každém kousíčku našeho těla, která je nositelkou naší genetické informace. Přeloženo do nevědecké řeči: DNA obsahuje naši odlišnost.

Ani naše děti nebudou mít stejnou DNA. Část genů ano, ale i děti budou mít svou hlavu a SVOU pravdu.

Neplačme kvůli tomu. Je to přirozené. Nemůžeme s tím bojovat. Příroda chce, abychom se snažili druhé pochopit, a když je nemůžeme pochopit, pak prostě přijmout, že mají svou DNA, svou pravdu, svůj život.

Tak jako my.

Pokud se s tímto smíříme, něco v našem životě se změní. Třeba přestaneme mít potřebu barvit lidi na bílo, nebo na černo. Říkat: Ten je dobrý, ten je špatný. Já jsem lepší, Ty jsi horší. Protože pochopíme, že pokud máme najít nějaký přívlastek pro ostatní lidi, má jen 4 písmena. Jsme jen JINÍ.

2. Važ, komu povolíš vstup.

Stvořitel dal každému z nás něco jiného, ale také všem nám dal něco stejného. Říká se tomu intuitivní empatie.

Všichni jsme jí schopni, ale někteří ji v sobě nejprve musejí hledat – bývá zabordelená někde pod všemi starostmi, problémy, cizími pokyny a úkoly, kvůli kterým jsme...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům