3. taktika Šťastňáků: Uvař mu kafe

Nejen v obchodním světě se tomu říká “efekt Benjamina Franklina”. Americký státník i vynálezce (1705 – 1790) totiž formuloval myšlenku, jak souvisí naše ochota udělat pro někoho laskavost s tím, co k němu ve skutečnosti cítíme.

Franklin řekl, že daleko spíše vykonáme laskavost pro člověka, v jehož prospěch jsme již nějakou laskavost vykonali, než pro člověka, který vykonal nějakou laskavost v náš prospěch. Jinými slovy: Daleko raději navyšujeme své laskavosti než oplácíme. Jak je to možné?

Franklin tvrdí, že pokud pro někoho uděláme laskavost, náš mozek si to vyhodnotí tak, že danou osobu máme rádi. Automaticky mu pak nedělá problém vydat další pokyn být laskavý ke stejné osobě. (K čemu se to hodí, si za okamžik dovysvětlíme). Zatímco “muset” být najednou laskavý k někomu jen proto, že byl laskavý on k nám, si mozek může vyhodnotit jen jako povinnost a dokonce to může naše city vůči té laskavé osobě zhoršit.

Mimochodem, Franklin vysledoval, že člověk má sklon nenávidět lidi, ke kterým cítí, že se sám v minulosti nezachoval fér. Nenávistí jako by si odůvodňoval zlo, které dříve vykonal. I proto Franklin doporučuje být k člověku, s nímž ho pojí spíše negativní emoce, laskavý. Mysl se totiž zásadně promění a má sklon zvyknout si, že danou osobu má dokonce ráda. K čemu to je?

Zvenčí to pak totiž vypadá kuriózně a silně: Zatímco do Vás někdo tepe, Vy se usmíváte, cítíte se dobře a nad věcí. Na okolí to působí dokonce tak, že se vnitřně bavíte tím, jak negativně se k Vám druhý chová.

Říká se tomu “uvařit mu kafe”. Podle příkladu, kdy jeden brunátně řve a druhý se ho se starostlivým úsměvem zeptá: “Nechceš kafe… na uklidnění?”

4. taktika Šťastňáků: Otevři před ním třináctou komnatu z dětství

Oko za oko, zub za zub! volá možná někdo středověce. Jinými slovy: Když někdo nenávidí nás, budiž, budeme nenávidět i my jeho. Budeme-li však upřímně sledovat, k čemu vede taková strategie “na hrubý pytel hrubá záplata”, zjistíme, že když někomu nenávistnému začneme nenávistí oplácet, zacyklíme se v negativním chování: My druhému uděláme něco špatného – druhý udělá nám něco horšího – … a každý další úder učiní stále těžším přerušit to. Zkrátka, skončí to jen vzájemným ničením, ničím víc.

Dovolíte malou osobní odbočku?

Na obchodních schůzkách, kde jde o velké peníze, se občas potkáváme s lidmi, kteří  nemají moc rádi nás, nebo my je. A přesto s nimi jednat musíme.

V takových případech se často pokládá otázka typu: Kdybys mohl něco změnit na způsobu, kterým jsi byl vychován, co by to bylo?

Tato nevinná otázka má hlavně při jednáních, která jsou z důvodu osobních antipatií zablokovaná, překvapivý účinek. Lidé začnou sdílet své vzpomínky. I vysocí hlavouni si zapláčou, zasmějí se, obejmou se… Kdykoli se totiž otevřete...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům