3. koledník: Soukromník

Zdůrazňuji, že toto je problém malých firmiček, respektive zaměstnanců, kteří přijdou z velkých korporátů. “Tohle není moje práce,” říkají. Přitom čím je firma menší, tím je důležitější, aby se zaměstnanci rychleji přizpůsobovali měnícím se prioritám a dělali – zjednodušeně řečeno –, co je potřeba, bez ohledu na svou smluvní pozici, tak aby firma vůbec přežila.

V takových firmičkách by manažer, když se spěchá, měl pomáhat s odnosem krabic a ředitel klidně jít za pult nebo usednout mezi operátorky na zákaznickou linku, je-li málo lidí, produkt v problémech a zákazníci vznášejí příliš dotazů.

V malých firmičkách platí, že jakýkoli úkol, o který je zaměstnanec požádán (samozřejmě pokud není neetický, nemorální nebo nezákonný), by měl být ochoten splnit, i když to navenek působí jako “pod úroveň” jeho pozice.

A když to obrátím: Nejlepší zaměstnanci jsou ti, kteří zaregistrují problémy a pustí se do jejich řešení, aniž by byli zvláště žádáni nebo tázáni. To je firemní zlato.

Říct “To není moje práce” je v malé firmě totéž jako “Starám se jen o sebe”. Bohužel takový postoj likviduje celkovou kondici firmy, a pokud si toho všimnou ostatní zaměstnanci, rychle se stane, že se soudržné týmy rozpadají na dysfunkční skupiny pouhých jednotlivců, připomínající oddělené ostrůvky.

4. koledník: Přesluhovač

Tento zaměstnanec se vyjadřuje tak, že již dříve udělal to, za co byl placen. “Co po mně ještě chcete? Já jsem to, kvůli čemu jste mě najali, už udělal loni, před měsícem, včera…” My máme být ti, kteří za to mají být vděčni. Připomenout si to. Jednou provždy.

Tak to ale, drahý přesluhovači, v zaměstnání nefunguje. Dnešek je nový den. Zaměstnanec nedostává zaplaceno za minulost, ale za každý odpracovaný měsíc. Každý nový den se očekává jeho nový přínos pro firmu. Jinak nemá důvod být placen.

Říct “Já už jsem to odvedl!” je jako...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům