Cink! Zvuk příchozí SMS.

“Kdo Ti píše?” ptáme se.

“Ále, nikdo.”

Ale NĚKDO to je.

“A proč hned odpovídáš?” ptáme se.

“Ále, vlastně to není důležité.”

Ale zjevně to důležité JE.

Od té chvíle se mobilu nepustí.

“Ále, hned se Ti budu věnovat,” slibuje.

Ale ve skutečnosti svůj čas začíná věnovat někomu jinému.

A pak zjistíme, že to je ex. Nebo zkrátka někdo třetí. Posel z minulosti se prosadil do přítomnosti…

O minulosti v přítomnosti

Anglická gramatika na rozdíl od české rozeznává dva “minulé” časy: jednak děj, který v minulosti začal a také v minulosti skončil, a pak děj, který v minulosti začal, ale trvá doposud. Angličané tomu druhému říkají předpřítomný čas. My slovo předpřítomný neznáme. Proto bychom minulost, která stále vstupuje do přítomnosti a ovlivňuje ji, měli nazývat ne minulost, ale přítomnost. Případně nevyřešená minulost.

“Je to minulost,” ujišťuje nás partner, ale ťuká dál do displeje. A já se ptám: Proč? Pokud nám minulost klepe na rameno, ještě to neznamená, že se musíme otočit. A pokud na nás minulost neustále volá s tím, že má něco důležitého, nechme ji to namluvit na hlasový záznamník. Beztak nám nemá říct co nového – tedy pokud je to OPRAVDU minulost.

Nebo není?

A potom jak ji řešit?

Jak to řešit v každém případě?

Žádný trojúhelník

Ex píše: Vrať se, jinak si něco udělám! Mám nemoc, postarej se o mě – jsi jediný! Pomoz mi (v jakékoli věci), přece Ti na mě ze dne na den nemůže přestat záležet!

Dokázali byste na to nereagovat, když tam někde v minulosti přece jen tlouklo Vaše srdce?

A dokázali byste to skousnout, když cítíte, že tam někde v minulosti tlouklo partnerovo srdce?

Zdánlivě to vypadá jako trojúhelník. Tři osoby jako tři vrcholy. Ve skutečnosti jsou ale mezi nimi jen dvě spojnice. Z bodu A (partnera mezi dvěma) k bodu B (nám, tedy současnému vztahu) a k bodu C (ex, tedy minulému vztahu). Body B a C nic nespojuje, leda bod A.

Takže žádný trojúhelník, ale přímka na dvě strany.

V geometrii to tak možná funguje, ale v životě ne. Není možné na dvě strany udržovat dvě stoprocentní přímky. Každý totiž máme JEN sto procent energie, sto procent času, sto procent srdce. Jestliže je férově rozdělíme mezi dvě přímky, ani jedna nemůže být stoprocentní. Možná přímka k jednomu z bodů bude výraznější, ale pak k druhému z bodů musí ochabovat.

“Nejde to, nejde ji jen tak odstřihnout,” hájí se bod A a žádá o pochopení.

Ale stejně tak o...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům