Můj francouzský přítel Melchior, o kterém jsem již psal v článku zde, je slepý.

Díky tomu vidí věci jinak.

A díky tomu mě hodně naučil.

Je zvláštní, že mi otevírá oči zrovna nevidomý, že?

Když jsem v Paříži, kterou miluji, s Melchiorem usedáme do Tuillerijských zahrad před Louvrem, a když mám “den sovy”, jak říkám chmurným náladám, on mi schválně klade zvláštní otázky.

Takové, které mě vyvedou z úzkosti a donutí mě roztočit závity jinak.

Třeba: Jak vypadají krásné věci ve tmě?

Nutí mě také oči zavřít a učit se krásno ne jen vidět, ale cítit…

Jak slyší hluší

Melchiorův přítel Pascal je bubeníkem v kapele. Přitom podle lékařské zprávy je hluchý, a to už od narození.

Pascal opravdu neslyší, až na malou drobnost. Někde vpovzdálí prý registruje velmi nízké basové tóny a pokožkou cítí typické vibrace od bubnů.

Na vystoupeních kapely, ve které hraje, to chodí tak, že kapelník rukou udá Pascalovi takt a celá kapela pak hraje podle Pascala. Ten je ve svém vnitřním tichu natolik pohroužen do svého soustředěného rytmu, že je považován za jednoho z nejlepších amatérských bubeníků v Paříži.

Diváci nevěří, že je hluchý. A když ho společně s Melchiorem v hledišti poslouchám já, nevěřím tomu ani sám…

Naučil mě soustředěně propadat rozkoši. I kdyby mi život ponechal jen jednu poslední věc, soustředím se na ni a nepřestanu ji dělat s rozkoší. Nakonec, jedna věc je úplně dostatečná, aby v ní člověk dosáhl svého mistrovství.

Kde končí opravdová láska

Melchior má asistentku běhání. Její prací je nejen vodit, ale hlavně mluvit. Je takovou Melchiorovou průvodkyní zajímavými místy.

Díky ní zná Melchior pařížské uličky dokonale, mapu má integrovanou snad přímo v mozku. Když někdy společně pospícháme, ne já, ale on křikne: “Tak poběž!” Cinká holí o dlažbu a – uhání přede mnou, sotva mu stačím.

Ta jeho asistentka má nádherné jméno: Genevieve (čti: Ženevijev). Když jsem jí vyprávěl o svých knihách 250 zákonů lásky a Dvanáct srdcí, zeptala se: “A končí Tvé knihy šťastně?” Odpověděl jsem, že vlastně ano, protože jsou ze života. A ona mě zaskočila: “Ale já myslím, že opravdová láska nemůže mít šťastný konec. A víš proč? Protože opravdová láska nemá konec.”

Dokazuje to vlastním příkladem: Manžela jí už dávno vzala dopravní nehoda. Ona ho ani po tolika lidech...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům