2. pravidlo: HODNOTÍCÍ

Posudky a hodnocení ve formě, jak je provádí řada korporací, jsou – slušně řečeno 2 slovy – ZTRÁTA ČASU.

Za prvé, špičkoví lidé si zaslouží více než pětistupňovou stupnici, do které mají být jednou za rok napasováni.

Za druhé, byrokratické známky neobsahují žádnou skutečnou zpětnou vazbu.

Za třetí, jsou vlastně všemi nechtěné. I nadřízení k nim mají alergii, snaží se je nečíst.

Vrcholem je “stack ranking”. Kdyby byla přehlídka hlouposti, skončí až na druhém místě, protože jde o takovou hloupost, že by nebyla schopna ani vyhrát. Jde o seřazování zaměstnanců metodou poměřování od nejlepšího k nejhoršímu.

Proč by měl někdo nadaný zůstávat u firmy, která s lidmi zachází jako s bramborami ve výkupu?

Jaké smysluplné informace takové jednosměrné pořadí dává?

Neměli by lidé být spíše vyzdvihováni za SVÉ JEDINEČNÉ přednosti a podporováni v tom, v čem jsou NEstandardní, než poměřováni univerzálními standardy?

Vážení majitelé, pokud lidi seřazujete jako na tělocviku podle velikosti a naznačujete tím, že důvěřujete méně někomu, koho jste najali, tak proč ho najímáte?

A pokud tím naznačujete, že nedůvěřujete manažerům, kteří tyto “slabší lidi” najali, proč jste je udělali manažery?

Moje rada: Tlačte lidi k budování a udržování vysokých OSOBNÍCH standardů. Využívejte na max jejich unikátnost. A pokud to neumíte, nechte je jít.

3. pravidlo: STÍNOVACÍ

Jistě, jsou profese, kde je vymezená pracovní doba od-do nezbytná. Na mnoha dalších pozicích však DOSPĚLÍ lidé nepotřebují donucovací prostředky, aby přišli na pracoviště....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům