Můj francouzský přítel Melchior je slepý. S partnerkou má nádherný vztah. Musí mít. Protože partnerku nevnímá očima, pouze srdcem.

Jeho Jeanette má zrak v pořádku. Zprvu ji to handicapovalo. Viděla totiž všechno, jen ne Melchiora samotného. Viděla jeho tělesnou schránku, ne obsah. Hodnotila celou knihu jen podle přebalu.

Dnes už ví, jak důležitý je POHLED SRDCEM. Proč by jinak zamilovaní při líbání zavírali oči?

Jak oči zrazují

Jak píšu v knize Dvanáct srdcí, ve vztahu platí diametrálně jiné fyzikální zákony. Nevidomí nejsou znevýhodněni, handicap mají naopak ti, kdo se rozhodují převážně očima.

Zlo totiž není vidět. Zlo je pouze cítit. Ani nevěru zpravidla nevidíme. A přesto strašně bolí. Také zrada, žárlivost, nedůvěra, neupřímnost, psychické ubližování, vydírání, podvod – to všechno může mít hezký obličej, nažehlené oblečení, podmanivý úsměv a v ruce luxusní dary.

Bohužel, očima soudíme, očima věříme. Má-li voják stejnou uniformu, necháme ho, aby nám kryl záda. Pokud nám vrazí nůž do zad, vyčítáme to jemu. Ale on se nezměnil, od začátku to byl nepřítel. Nás jen zradily oči. Byly blíže mozku, centru našeho rozhodování, než srdce, které...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům