1. varovné znamení: Slibuje bez činů

Měl tu být včas, ale není.

Slíbil, ale nesplnil.

Co to s námi je, že naše uši se partnerem dají vždycky umluvit, oči darem na omluvu uchlácholit?

Přitom srdce už cítí, že něco není v pořádku. Dávno křičí o překot. Ale není slyšet. Protože podléhá přesile. Dvě oči a dvě uši, ty přece JASNĚ VIDÍ a JASNĚ SLYŠÍ partnerovy omluvy. Respektive výmluvy.

Jaký je rozdíl mezi omluvou a výmluvou? Omluvě předchází uvedení věci do správného stavu (minimálně v hlavě provinilce). Omluva vychází z jeho opožděné nápravy. Zato výmluva je jen prázdná manipulativní energie – bez hodnoty, bez činu. Věříme-li výmluvě, věříme jen slovu, ne činu.

Existují ústa, ze kterých i slovo “láska” zní jako výkal. Žádné slovo nic neznamená, pokud mu člověk nedá význam. Sliby jsou jako nápady, které člověk neuskuteční. Je nebetyčný rozdíl mezi mluvením o tom, co chci udělat, a skutečným činem. Je to stejný rozdíl jako mezi člověkem, který lže, a člověkem, který nelže. Mezi člověkem, který miluje, a člověkem, který o citu jen mluví.

Zamysleme se: Proč vlastně takovým lidem dáváme druhou šanci, když je spousta těch, kteří čekají na tu první? Inu, proto, že se dáme umluvit. Činy jsou vždycky tišší než velkohubá slova.

Pokud máme sílu na to uvědomit si pravdu, zavřeme oči a zacpěme si uši. Slova zmizí. Gesta zmizí. Zbudou činy. Činy vždycky říkají pravdu. Zatímco slova mohou lhát.

Ve správném vztahu sliby nevyslovují ústa. Tak jako správný vztah není primárně o slibech. Správný vztah je o závazcích vyslovených srdcem a naplněných prostě činem.

2. varovné znamení: Snaží se nás měnit k obrazu svému

Každý člověk projevuje svou unikátnost a nezaměnitelnost pouze tehdy, když může být sám sebou. Ve zdravém vztahu proto oba partneři respektují to, v čem je ten druhý jiný, a oceňují to, v čem jsou stejní. Nikdy nelze zvýšit hodnotu člověka tím, že ho změníme k obrazu svému. Protože tím jen snižujeme jeho originalitu.

Když přijde tlak od druhého, zavřeme, prosím, oči. Možná ucítíme zvláštní vibraci. Manipulaci, která s námi doslova pohazuje. Tu sílu manipulátor potřebuje, aby nás posunul tam, kde nebudeme sami sebou.

Je mnohem moudřejší ukončit vztah, ale zůstat sám sebou, než celý život předstírat, že jsme někdo jiný, navíc pro někoho, kdo nedokáže ocenit naši původní hodnotu. Je mnohem snazší najít nového partnera, který nás přijme takové, jací jsme, než budovat celou náhradní identitu, která nám nikdy nebude vlastní. Je mnohem rychlejší vyplnit prázdné místo v bezprostředním okolí, kde dříve byl někdo jiný, než vyplnit prázdné místo v sobě, kde jsme dříve byli my.

Do správného vztahu přináší každý to nejlepší ze sebe. Nalezení vhodných řešení pro oba se říká kompromis. Kompromis je pozitivní akt. Neznamená to obětovat se pro druhého a ustupovat mu, ale přesně naopak – jít každý vpřed tak, abychom se potkali na půli cesty....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům