1. detektor lži: v očích
O očích se říká, že jsou okny do duše. Zpřesněme si to. Nebudeme sledovat celé oči, ale jen zorničky, tedy ten černý otvor zející v duhovce. Ten je totiž nejdůležitější – je branou do mysli.
Například: Aniž promluvíme, VIDÍME strach. Když se totiž lekneme, zprudka rozevřeme oči tak, až zasvítí bělmo. Při ještě bližším pohledu můžeme více vyčíst ze zorničky. Ta se zvětší, kdykoli zpozorníme.
Ostatně, dříve si lidé vtírali do očí rulík, aby se jim panenka zvětšila, a tím “zvýraznili” svou přitažlivost, svůj zájem o věc.
Asiaté vědí, že když se panenka nemění, nevyvolávají zájem. (Nakonec, zkuste si to sami: Položte někomu triviální nudnou otázku.) Jakmile však druhého téma zaujme, takzvaně se mu “rozsvítí oči” – rozšíří zorničky.
Před Asiaty tak nejde hrát pokerový obličej. Oni tímto jednoduchým trikem zjistí, co si druhý o jejich plánu myslí; že zájem jen předstírá, nebo naopak předstírá nezájem. O to snáze vyjednávají finanční částky.
Lékaři od záchranky světlem blikají do panenek, aby zjistili, zda mozek jeví zájem (zda správně funguje). Ženy či muži, kteří jsou dobrými milenci, z rozšiřujících se zorniček odhadují míru vzrušení a ze zužujících se chápou naopak rostoucí nezájem (například o seznámení) nebo únavu (v milování).
Ostatně, podvědomí signál z očí potřebuje. Jestliže se vyhýbáte přímému očnímu kontaktu, Asiat ví, že před ním něco skrýváte. Nebo – že sami neumíte z očí číst. (A podle toho s Vámi jedná.)
2. detektor lži: v řeči...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům