3. detektor lži: v hlasu

Mnoho lidí dělá tu chybu, že poslouchají POUZE OBSAH toho, co druhý říká. Přitom obsah slov nic neznamená, pokud člověk, který ta slova říká, nemá potenciál význam slov naplnit. To, zda mluvíme s člověkem, který má schopnost dostát svým slovům, lze odposlechnout z formy jeho řeči.

Rozechvělý hlas naznačuje vnitřní nejistotu, nervozitu, obavu, co si vlastně druhý myslí, váhání, zda je vůbec na správném místě. Příliš hlasitá řeč zase obsahuje násilí, vztek, zlobu, někdy vnitřní komplex, v každém případě nevyrovnanost, potřebu přidat na efektu, protože chybí skutečný obsah. V tištěném magazínu FC se správnou mluvou zabýváme.

Ačkoli řeč je způsob, jak se dorozumět a pochopit, podstata sdělení rozhodně není jen v tom, CO říkáme, ale JAKOU ENERGII používáme. Tón, zabarvení a rychlost jsou jako průvodní dopis k našemu proslovu. V tom průvodním dopise je všechno o našem sebevědomí, motivacích, opravdových úmyslech. Proto také hlavně Asiaté více vnímají energii než slova. Slova, jak ukazují typicky naši politici, znamenají často jen žvást.

4. detektor lži: v zrcadlení

Už jsem to lehce naznačil v části věnované řeči těla. Člověk má zrcadlové neurony. Když se někdo usměje, zacukají nám také koutky. Když někdo zívne, ústa nás zevnitř zatlačí a my je musíme otevřít.

Tento přírodní princip zjednodušuje empatii, tedy schopnost vcítit se do druhého. A je také důkazem toho, že naše okolí funguje jako naše zrcadlo. Proto je každý z nás průměrem pěti nejbližších osob, jimiž se nejčastěji obklopuje. Oni na nás prostě PŮSOBÍ!

Zrcadlení nesouvisí se zrakem. Úsměv či zívání nesnímáme očima, nýbrž naše tělo přijímá energii. Můžete si to vyzkoušet na nevidomých – jen se na ně tiše usmějte a zjihnou.

Zrcadlení má obrovský přesah. Cítíme-li se dobře, dokážeme to přenést na druhého člověka. Ostatně,...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům