Příběh první: Jak lze otrávit vodu

Rok 1956. V jihozápadní Asii ve Středisku vojenského výzkumu pro zbraně hromadného ničení rokují delegáti na doslova jedovatá témata. Všem se zničehonic udělá špatně. Jsou odvezeni do nemocnice se symptomy otravy. Problém je, že nic nejedli. Jen pili vodu ze sklenic na stole.

Laboratorní testy zjišťují, že konzumovaná voda neobsahovala žádnou příměs. Chemicky byla naprosto v pořádku – čisté H₂O. Lékařská zpráva má tedy zvláštní závěr: Delegáti se otrávili z obyčejné vody.

Padesát let poté vědci poprvé připouštějí, že voda má paměť. Podobně jako fotopapír nebo magnetofonový pásek absorbuje a zaznamenává obrazy, zvuky a děje ze svého okolí. “Pamatuje” si konkrétní působení, kterému je vystavena.

Mezi prvními toto poznání využívá Barack Obama. K dezinfekci rukou používá výhradně vodu odstátou ve stříbrných nádobách. Voda pak totiž vykazuje vlastnosti jako po dezinfekci. Lékaři stejným způsobem umějí připravit antibiotikum. Stříbrnou vodu z nařízení prezidenta používala americká armáda v Iráku a Afghanistánu, protože dokázala zničit všechny mikroby. Přitom chemické složení bylo neměnné: H₂O.

Vodu ovlivňují i slova

Když si uvědomíme, že člověka tvoří voda z 60 až 90 procent, snáze pochopíme, proč nás dokážou otrávit cizí špatná slova – proč z nich dokážeme až fyzicky onemocnět.

Pro pochopení sebe i vody se musíme naučit vnímat dva pohledy. První pohled na vodu je její chemické složení. Důležitější však je druhý pohled – struktura vody. Tedy to, jakým způsobem jsou molekuly vody uspořádány kolem sebe.

Všichni víme, že voda reaguje na slunce. Také je citlivá na elektromagnetické pole, mění se v prostředí vedení vysokého napětí. Ano, kvalitu vody utváří vliv okolního prostředí. Voda si pak tento vliv “pamatuje”, jako kdyby byla počítač a měla své uložiště dat. Na rozdíl od počítače ovšem vodu dokáže ovlivnit každé vnější působení. Tvrdí to alespoň dr. Masaru Emoto.

Vodu z jednoho společného zdroje nalil do tří sklenic. A na každou z těchto tří sklenic působil jinak. Například jim pouštěl odlišnou hudbu. Poté zkoumal vodu v jednotlivých sklenicích. Každá voda pod mikroskopem vykázala jinou strukturu, její molekuly se v každé ze tří sklenic uspořádaly jinak. Při tvrdém rocku a metalu se struktura narušila nebo úplně rozpadla. Uklidňující hudba vysoustružila krystalky do pravidelných “sněhových vloček”.

Podobně na vodu působil dr. Emoto slovem. K jedné sklenici promlouval s láskou, ke druhé ve strachu, ke třetí nenávistně. Pod mikroskopem prý znovu zjistil, že se změnila struktura jednotlivých vod.

Dr. Emoto tvrdí, že vyrovnané prostředí zvyšuje energii vody a stabilizuje ji, zatímco negativní emoce kvalitu vody snižují. Deformované krystaly molekul má voda ohřátá v mikrovlnné troubě nebo vystavená vlnovému působení mobilního telefonu.

To...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům