1. odrazový bod: Nejsi v tom sám

Nejvíce vnitřní osamělosti je způsobeno pocitem, že je člověk sám. Přitom neexistuje rozšířenější pocit, že jsem sám… že jsem osamělý.

Je to paradox, viďte? Kdybychom založili Klub osamělých srdcí, měl by tolik členů, že by ostatním začalo připadat, že oni jsou ti osamělí.

Ne, “vyhnanců” z kmene je obrovské množství. Ostatně, tvoří ho téměř celé moje okolí…

Jak se to stalo?

Běžte na nejvyšší horu světa, odkud to máte nejblíže k Bohu. A spílejte mu. To on nás učinil jinými. KAŽDÉHO z nás. Sice máme nějaké společné znaky – třeba barvu pleti, pindíka mezi nohama –, ale půjdeme-li do detailu, až do naší DNA, svůj kmen tvoříme pouze my sami. Nikdo další.

Kdokoli může na nás ukázat a zvolat: “Ha! Ty jsi jiný!” No jasně, ale on je taky jiný! Proč to asi příroda chtěla?

Ano, prastaré kmeny exkomunikovaly ty, kteří něčím nezapadli. Zpravidla tím, že porušili společná pravidla kmene. Nikdy se však netrestala individuální odlišnost. Naopak, čím více bojovníků s odlišnými přednostmi koncentroval kmen, tím byl silnější. K čemu je kmenu horda hromotluků, kteří umějí jen tlouct klackem, když proti stojí jedinec s lukem a šípy? Odlišnost a unikátnost je nejcennější komoditou i na trhu práce – přinést to, co nikdo jiný nenabízí.

Ne, nejste v odlišnosti sami. To je vlastně špatná zpráva.

Kdybyste totiž (například právě na trhu práce) byli sami jedineční (zatímco všichni ostatní mají stereotypně stejné dovednosti), jste vzácní.

2. odrazový bod: Být v davu je málokdy výhoda

Každý jedinec se v davu stává součástí průměru. Ztrácí svou jedinečnost, nemá šanci uplatnit své...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům