3. Čas hojení

Předně, na Srí Lance je levně. “Mimo hlavní město Colombo je průměrná měsíční mzda okolo 15 000 rupií, což je asi 2600 korun. Potkávám tu rané české důchodce, aktivní šedesátníky, kteří tu s penzí okolo 12 000 korun představují elitu. Vždyť úspěšní manažeři tu mají okolo 5000 korun.”

Kateřina si nejprve procestovala zemi. Hlavní město – pláže – rezervace se safari – venkovské plantáže – přírodní divy – roztomilá britská městečka – získala přehled i kontakty. “A hlavně jsem pochopila, že Vám zdejší lidé se vším rádi pomohou – pokud z toho budou mít prospěch.”

To je druhý znak Srí Lanky – je chudá. “Pro Evropana zdejší problémy znamenají příležitosti,” vyjadřuje důležitou větu Kateřina.

Život na Srí Lance začala obvykle. Zajistila si jednoduchý stabilní příjem. Od místních si pronajala celý rodinný dům na pobřeží v evropském standardu. Měsíčně vyjde na 15 000 rupií – pro místní je to horentní suma, vždyť je to průměrná mzda. Pro Čecha je to ale úsměvný nájem. Zvláště když nevyužité pokoje může obratem pronajímat – dobře platícím Evropanům. “Pronájem domu mám zaplacený za jednu noc.” Kromě toho Kateřina získává klientelu, kterou vodí po Srí Lance. Ví, kdy nejlépe na Adamovu horu (ta hora, na niž sestoupil Adam po vyhnání z ráje), zná autentickou Srí Lanku (ne komerční atrakce pro cestovní kanceláře) a hlavně dokáže turistům ušetřit čas – to nejcennější, co honí během pobytu. Vždyť tento ostrovní stát je velký jako celé Irsko. “Dříve jsem jim doporučovala ubytování porůznu. Nyní už mám po celé Srí Lance pronajaté vlastní domy, takže turisty po celou dobu udržím ve vlastním, ačkoli cestují po ostrově.”

4. Čas uzdravení

Využívají ji nejen Češi a Slováci, kteří potřebují na Srí Lance nějaký opěrný bod, ale i Němci nebo mladí Britové. Kateřina totiž na rozdíl od místních perfektně ovládá světové jazyky.

“Na úřadech potkávám už více Čechů a Slováků než místních. Pochopili podnikatelské příležitosti. Studenti tu obvykle začínají jako lektoři hudby nebo jazyků, extrémní poptávka je tu po znalcích v oblasti informačních technologií, datové bezpečnosti a internetu vůbec. Lidé s kapitálem tu hojně obchodují s potravinami, léky a textilem, ale snad nejvíce Čechů tu podniká ve stavebnictví, nejen jako architekti, inženýři a elektrikáři, nýbrž hojně obchodují třeba s nedostatkovým cementem…”

Jednou spí ve “svém” domě u nejznámější pláže Mirissa. Podruhé v horách. Potřetí u přírodních rezervací. “Původně jsem si myslela, že tu jen projím odstupné, ale na to jsem skoro nesáhla a o návratu domů zatím neuvažuji. Cítím se tu zdravěji, zamilovala jsem si místní kořeněná jídla, po kterých jsem zhubla jedenáct kilo, srovnala jsem se zdravotně, úplně mě opustil stres, protože se živím tím, co mě baví – cestováním, a zákazníci jsou z těch, kteří přilétají za pohodou. Starostem, které jsem měla v Česku, se dnes už směju.”

“Tady Veselá,” představila se v létě do telefonu. Na displeji bylo číslo s českou...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům