Vybíhám na Paprsek, po cestě ostrá serpentina. A v ní vůz ošklivě vražený do škarpy. Muž seděl nezraněn, ale třesoucí se – buď šokem, nebo chladem – při krajnici. Vozy ho míjely, tu a tam zpomalily. Občas sjelo okénko. Ne aby se někdo uvnitř muže zeptal, zda něco nepotřebuje, ale aby se objevil mobilní fotoaparát a ozval se zvuk zaznamenaného snímku nebo videa.

Ten muž se hořce usmál a také vytáhl svůj mobil. Pic, postoval fotografii neštěstí na Instagram a Facebook.

Přisedl jsem na svodidlo, že s ním počkám na policii a odtahovku.

Během těch 40 minut dostal jeho příspěvek 150 lajků od “přátel”. Nikdo mu ale nezavolal, zda je v pořádku nebo nepotřebuje pomoc.

Co se to s lidmi děje, že první myšlenka, když vidí na sociální síti tragédii, je: Mám dát ,Ha ha’, ,Paráda’ nebo ,To je mi líto’? Proč je tolik “přátel” a tak málo Přátel? Kde jsou všichni ti, kteří se označují za Vašeho přítele?

“Kolik máte Vy skutečných přátel?” zaskočil mě muž.

“Jak se vlastně skutečný přítel pozná?” přidal, než jsem stačil odpovědět.

A tak jsme si povídali. Ne o virtuálním světě, ale skutečném, kde jsou živí lidé, živá srdce a živé pomocné ruce.

Jak poznáte člověka, do kterého se vyplatí investovat svůj čas?

O kom víte, že se na něj můžete spolehnout, a kdo Vás nenechá v bryndě, až Vám bude ouvej?

Já mám 5 měřítek, podle kterých poznám Přítele.

1. měřítko: Dělá si na mě čas

Všichni máme stejně času. Všichni máme 24 hodin denně.

Všichni svůj čas věnujeme tomu, co je pro nás v dané chvíli důležité. “Promiň, teď na Tebe nemám čas” znamená “Teď nejsi moje priorita.” Tečka. Všechno ostatní jsou výmluvy a kecy.

Jak píšu v magazínu FC, čas je základním měřítkem Přátelství. Komu nevěnujeme svůj čas, pro koho jsme stále “tak strašně zaneprázdnění” nebo “unavení”, tomu nemůžeme poskytnout žádný z dalších rozměrů skutečného Přátelství. Protože Přátelství se uskutečňuje v čase.

2. měřítko: Věří ve mě

Pozor, to není chyba. Tam nemá být “věří mně”.

Věřit v druhého je první velké kouzlo Přátelství. Právě tehdy, kdy všechno vidíme jen z té horší strany, kdy se cítíme zranitelní a slabí, kdy nevěříme sami v sebe, oceníme Přítele, který v nás věří.

Takový člověk nám dává něco tak obyčejného, jako je naděje. Ze svého odlišného pohledu a nadhledu nám nabídne světlo v tunelu. Klepne do našeho kompasu, v němž se zadřela střelka.

Nemusí dělat víc. Jen podpořit. Jen motivovat. Jen inspirovat.

Je zkrátka naším prvním fanouškem, který nás zvedne, když už bychom jinak zůstali ležet. Z toho vyplývá 3. důležité měřítko:

3. měřítko: Stojí při mně

Když se zpětně ohlédneme životem, zjistíme, že ti, kteří nám nejvíce pomohli, zpravidla nebyli ti, kteří by nám dali nejvíce rad nebo řešení, ale kteří s námi docela obyčejně BYLI – a sdíleli s námi smutky nebo radosti. Ti lidé nám mnohdy nenabídli více než 3 části těla:

UCHO, abychom se vypovídali. Ne ústa, aby nás soudili. V nejtěžších chvílích vnitřního zmatku nebo zklamání jen tiše stáli při nás a naslouchali.

RAMENO, abychom měli kam složit hlavu ztěžklou obavami a starostmi o přítomnost i budoucnost.

A SRDCE, kterým Přítel toleruje, že ještě neznáme odpovědi na všechny otázky, které si pokládáme.

Ti lidé neřeší naše problémy. Naopak, podporují nás v tom, abychom si je vyřešili sami.

Vědí, že to dokážeme. Ale musíme v to uvěřit. Jedině člověk, která věří, že cestu najde, je schopen tu cestu začít hledat. Kdo nehledá, ten ji...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům