Dva týdny chybí do nového roku – do okamžiku, k němuž se mnoho lidí v naději upíná, že tehdy změní svůj život. Potřebují impulz v kalendáři, potřebují své TEĎ.
Patříte mezi ně?
MUDr. MILOŠ DOBIÁŠ pracuje dvacet let v jednom z pražských kardiocenter. Je zvláštní tím, že sám radikálně změnil svůj životní styl a začal poslouchat své tělo. Dnes říká, že každý sám je hlavním hrdinou svého představení a záleží jen na nás, jak ten příběh dopadne.
Jeho příběh možná žijete také. Odmala sportoval. Jak ale přibývalo let a povinností (nejprve studijních, pak pracovních), pohyb a vůbec životospráva šly na vedlejší kolej. Mezi třicítkou a čtyřicítkou začal nabírat na váze. Až si jednoho dne řekl DOST. Co mu běhalo hlavou? Jak se vrátil ke sportovní postavě? A proč na nový životní styl už nedá dopustit? O tom v následujících 10 otázkách.
Jak se Vaše přebytečná kila ztratila?
Sama od sebe mě neopustila. Musel jsem jim trochu pomoci. Ale za necelé dva roky jsem shodil téměř 20 kilo. Pomalu, postupně, krok po kroku. Zásadní byla změna v mém přemýšlení. Naučil jsem se jinak si organizovat čas. Hlavně ze začátku to znamenalo velké úsilí. V mém případě se musel změnit poměr úvazků, tak abych mohl najít čas na svou sportovní aktivitu. Každý si tohle musí vyřešit sám. Ale vždycky platí, že kde je vůle, tam je i cesta.
Jakou sportovní aktivitu jste zvolil?
Běh. Dnes je pro mě tak přirozený jako dýchání. Ale vždycky tomu tak nebylo. Kolikrát jsem se musel nutit, abych překonal sám sebe, oblékl si tepláky, obul tenisky a vyrazil ven. Navíc jsem začal běhat v zimě, kdy není počasí pro venkovní sportování ideální. Ale o to větší výzva to byla. Přepral jsem výmluvy, nevzdal jsem to, 5–6krát týdně jsem běhal, i když přiznávám, že zpočátku to byla muka.
Jak jste sám sebe dokázal přeprat?
Netlačil jsem na tempo ani na počet kilometrů. Zpočátku jsem běhal třeba jen kilometr. Postupně jsem sám zvyšoval jak rychlost, tak vzdálenost. Ale bez násilí, prostě tak, aby mě to bavilo. Asi po třech měsících mi běh začal přinášet více než zlepšení fyzičky – také radost! Paradoxně jsem začal u běhu odpočívat! Běh mě začal odměňovat. Měl jsem najednou více energie, dobrou náladu, cítil jsem se nepopsatelně lépe. Víte, ona necelá hodinka běhu denně, kdy můžete přemýšlet o životě, práci, prioritách, máte čas utřídit si myšlenky, to je jako očistná lázeň. Zní to paradoxně, ale právě při běhu má člověk šanci se v tak hektické době alespoň na chvíli zastavit!
Musel jste změnit i jídelníček?
Když začnete pravidelně běhat, je pro vás změna jídelníčku přirozená. Tělo má energii z pohybu, nepotřebuje tolik jíst, a hlavně – když si při běhu uvědomíte, kolik tuku nosíte, už nechcete žádný další.
Jak konkrétně jste jídelníček změnil?
Já jsem se vlastně celý život snažil jíst dobře a zdravě, ale hektická práce mi to nedovolovala. Jedl jsem tehdy, když vznikl čas nebo když jsem si vzpomněl. Nejvíce večer, kdy byl konečně klid. Změnou organizace mého času jsem mohl změnit i svůj přístup k jídlu. Začal jsem si chystat svačinky, jedl jsem pravidelně, v klidu. To úplně stačí. Zpočátku, když jsem cíleně shazoval kila, jsem si odpíral sladká a kalorická jídla, ale díky dostatku pohybu jsem si i tak mohl dovolit občas zhřešit.
Co to znamená: občas zhřešit?
Pro mě to znamená dát si občas kousek kvalitní hořké čokolády, než abych spořádal tabulku tučné mléčné na posezení. Hřeším větší kvalitou, která lépe...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům