Jako dítě jsem prohrál finále turnaje v ping-pongu. Zklamání jako nikdy. Tak blízko, a tolik zbytečných chyb.
“Blahopřeji Ti,” přišel za mnou starý rozhodčí. Pohlédl jsem na něj nevraživě. Neviděl jsem nic, za co bych měl být vděčný.
“Byl jsi nejlepší z těch, kteří prohráli,” řekl.
“Život je jako sport. Někdy vyhraješ, někdy prohraješ, ale hra pořád pokračuje.”
Snažil se přeostřit mé vidění na příště. Ale takový pohled byl ještě zoufalejší. Zase tolik tréninku, tolik úsilí, a na konci zase nemusí být trofej.
A tehdy mi rozhodčí řekl čtyři slova, kterých se držím i v životě. “Složité? Ano. Nemožné? Ne.”
Od té doby jsem ještě mnohokrát prohrál, ale pokaždé jsem už své prohry viděl jinak.
Pochopil jsem, že to, že ještě nejsme v cíli, neznamená, že k němu nejsme blíž.
Pochopil jsem, že se nedá skutečně vyhrát, dokud nezjistíme, proč prohráváme.
A také jsem pochopil, že čím více proher a odhodlání předchází vítězství, tím lépe vítězství chutná.
Možná se také pohybujete v oboru, kde musíte denně skousnout porážky. Možná jste v poslední době něco prohráli. Pro Vás jen 10 malých připomenutí.
1. Rozlišuj to, co končí, od toho, co skončit nesmí. Možná skončila jedna hra, ale nikdy nesmí skončit Tvá naděje.
2. Existují jen dva možné výsledky: Buď vyhraješ, nebo se poučíš.
3. Nikdy nezjistíš, co máš, dokud o to nezačneš přicházet.
4. Jakmile zjistíš, o co začínáš přicházet, získá to pro Tebe skutečnou hodnotu.
5. Jakmile pro Tebe něco získá skutečnou hodnotu, uděláš skutečné všechno pro to, abys to získal. A uvědomíš si, že do té doby jsi tomu nedával...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům