Partneři jako Atlantidy: Když se druhý vytratí a Ty nevíš proč

Historická vsuvka: Atlantida je bájná země, kde měla sídlit vysoce vyvinutá civilizace. Přírodní katastrofa, která ji zničila okolo roku 9600 před Kristem, nebyla nikdy vysvětlena. Existuje domněnka, že Atlantida leží na dně oceánu, který po ní nese jméno (Atlantský).

Pátek patří mým setkáním se čtenáři magazínu FC. Mají-li problém, čas a chuť mě potkat, zvu je. Vím, o čem bude řeč, a podle toho vybírám místo. S Ní to bylo jasné: Chocoffee.

V této kavárně podávají stáčenou belgickou čokoládu, která obsahuje hořčík, fosfor, draslík, měď, železo, vápník a fluor, zbystřuje pozornost a zmírňuje pocity úzkosti. To potřebovala. Prožívala to, čemu říkám syndrom Atlantida.

Někoho máte. Na někoho se spoléháte. S někým budujete. A pak – se vytratí.

Nejtěžší není ten fakt, ale vědomí, že… vlastně… nevědomí. Nevíte totiž, proč.

“Petře, Vy tvrdíte, že všechno se děje z nějakého důvodu. Ale,” rozhodila rukama, co když neznáte ten důvod?

Bylas mi nevěrná! / Jsem Ti nevěrný!

Nevyhovuješ mi v tom, nebo tamtom!

Je toho na mě moc, potřebuji teď čas!

A miliony dalších vět mohou zaznít, než se zavřou dveře a Vy se ocitnete sami.

Ale představte si, že druhý prostě přetrhne vztah. Nevysvětlí to. Nesdělí Vám, co je na Vás špatné, tedy co byste měli opravit, o co se snažit. Nedá Vám žádnou zpětnou vazbu. Nevíte, jestli je vůbec chyba na Vaší straně. A hlavně – ani nevíte, jestli se vrátí.

Kam šel? Proč? Má někoho jiného? Mám ještě naději? Mám čekat?

Takoví lidé jsou jako Atlantidy. Nevíte, co se stalo. Nevíte, kde jsou. Nevíte, co můžete udělat pro jejich znovuzískání. Nevíte NIC.

Nechtění

Čokoládou pookřály. Maminka se dokonce usmála, jak ji pobavil bílý nos tříleté dcerky, která se neobratně zakousla do domácí máslové kremrole.

Právě v dceři neustále viděla Jeho podobu. A doma to na ni padalo nejvíc – každý kout vyvolával vzpomínky.

Od vedle zašustil pán čerstvým denním tiskem a mně napadlo, že všechny noviny píšou o ekonomické chudobě, ale žádné o té nejhorší chudobě, jaká člověka může potkat – o osamělosti, znásobené pocitem nechtěnosti. Je to...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům