Máš každodenní plány, dlouhodobé cíle.

A pak, jednoho dne, přijde těch 10 slov: Promiň > Potřebuju > S > Tebou > Mluvit > Odcházím > K > Někomu > Jinému > Sbohem.

A někdy dodatek: Můžeme být přáteli…

Tobě se chce smát, vztekat, brečet. Vyčítat, litovat, žadonit. Emoce se melou na všechny strany, jen jedno se zdá nemožné: Přáteli? Jak se dá se zrádcem vůbec pokračovat, natož přátelit?

A jsou-li ve hře děti, dá se to kvůli nim? Měly by děti dostat životní příklad, že se zrádci se můžeme přátelit?

Jak si to srovnat v sobě? Jak před nimi? A jak vůbec vycházet s člověkem, se kterým zjevně dlouhodobé dohody neplatí?

Příběh vločky

Pamatuješ sníh? Rozevřeš dlaň a do té Ti klesne vločka. Ultralehká, a přesto ji cítíš. Má energii.

Sevřeš ji – pevně, aby neodešla. Zahříváš ji, dáváš jí svou energii.

Pak dlaň otevřeš. A je pryč!?

Tak funguje příroda. Když už si myslíš, že vločku/lásku pevně držíš, rozplyne se.

Je to nespravedlivé? Proč to příroda dělá? Proč se pořád musíme smiřovat s nějakou změnou? Proč musíme zas a znovu od přátel slyšet: “To bude dobrý, uvidíš…”? Proč musíme opět přijmout to, co zatím nedokážeme...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům