1. klíčový krok v hlavě: Smiř se s tím, že každý má právo na svůj život.
Nevím, kolik je příštích životů a zda vůbec nějaké jsou. Možná máme na veškerou životní školu jen tento. Dovolme tedy lidem “udělat chybu”, “rozhodnout se tak, že jednou budou litovat”, ve vztahu otevřít dveře a okna. Chceš jít? Běž.
Ačkoli si rádi představujeme lásku jako vlastnický vztah (“co Bůh spojil, člověk nerozděluj”, “od této chvíle patříte jeden druhému”…), ve správném vztahu neexistují žádné mříže ani okovy. Správný vztah se pozná právě naopak.
Správný Partner není ten, který s námi dokáže žít, ale ten, který nedokáže žít bez nás. Proto se také nemusíme trápit tím, zda se správný Partner vrátí. Správný Partner se nikdy nevrací, protože správný Partner nikdy neodchází.
Správný vztah je mnohem více než jen polibky, vodění se za ruku a společné usínání nebo počítání. Správný vztah je především o osobě, která je pořád nablízku a dokáže nás udělat šťastnými jako nikdo jiný. Opakuji to slovo: šťastnými. Ne NEšťastnými jako nikdo jiný.
Neexistují-li mříže, zámky, kamery, pak teprve poznáme partnera. Příležitost (utéct, okrást, podvést) vždy ukazuje člověka. Pozor: Příležitost nekazí člověka. Příležitost ho odhaluje.
Každý má právo na vlastní rozhodnutí. A každý za své rozhodnutí nese odpovědnost. Možná partner udělal chybu, ale to je jeho věc. On tu chybu zaplatí – podle standardního ceníku života. Náš život je ten nejdrsnější supermarket. Můžeme si vybrat z regálů, cokoli chceme. Ale všechno musíme zaplatit. Každé své rozhodnutí.
Je to krása i krutost života. Buďme tak velkorysí a dopřejme druhému tuhle svobodu. Svobodu zkušenosti a platby. My neproděláme.
2. klíčový krok v hlavě: Smiř se s tím, že existují lidé, kteří bez Tebe dokážou být šťastní, zatímco Ty bez nich ne.
Jsem nežádoucí, odkopnutý, nepotřebný. Tak zkratkovitě uvažují emoce. Kdyby tolik nekřičely, slyšeli bychom i rozum, který je opačného názoru: To, jak se k nám druzí chovají, nedefinuje to, jací jsme my, ale jací jsou oni.
Náš život má podstatnou slabinu – je omezen časem. Nikdo nevíme, kdy skončí, ale co víme jistě, že s každým dnem máme na šťastný život o den méně.
Je nevratnou ztrátou, pokud nás druhý odsoudí k životu ve lži, ve falešné představě, jak spolehlivého a důvěryhodného partnera máme. A je neocenitelným ziskem, pokud se zachová fér alespoň do té míry, že přizná barvu, odejde a vytvoří po našem boku místo pro někoho lepšího. Tím nám zachrání zbytek toho, co bychom s ním jinak ztratili – čas.
DĚKUJI. Zní to strašně, ale za zradu je dobré poděkovat a oslavit ji....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům