Podělanej… Nespravedlivej… Zlej… Těžkej…

Kdykoli budeš mít pro život takové přívlastky, zadrž, prosím.

A zamysli se ještě jednou, jen z jiného úhlu pohledu.

Jak dokazuji v magazínu FC, všechno v životě, i to špatné, se děje z dobrého důvodu. Ano, i to špatné nás má tendenci posouvat dopředu. Proto se děje to, co Tě tolik vytáčí – že Ti život v každé chvíli nedává to, co chceš, ale to, co potřebuješ.

Tedy to, za co se s odstupem času naučíme děkovat. Protože nebýt i špatných událostí, neměli bychom to, co potřebujeme.

Pozor tedy na silná slova vůči životu. On nás nabádá, kam se máme dívat, ale už nám neříká, co máme vidět. To se musíme naučit sami.

Děkuji. To jediné slovo v těžkostech stačí. Navykli jsme si ho nevyslovovat, když máme prvotní dojem, že to, co právě prožíváme, nám škodí, oslabuje nás, brzdí nás. Později ale zjistíme, v jak hlubokém omylu jsme žili. Protože právě to, co bolí, léčí, posiluje, posouvá. Životu v tomto pomáhají dva sourozenci – pánové Odstup a Nadhled. Díky nim zpětně děkujeme životu za tvrdé zkoušky.

Život nemá ruce ani kapesník, aby na něm udělal uzel a my jsme na to, co jsme prožili, nikdy nezapomněli. Vypaluje nám tedy záznam do srdce.

Na jaká Děkuji tedy nezapomínat především v těžkých časech?

Děkuji za překvapení…

Ach, jak rádi považujeme věci za definitivní. Ale, jak říkal už Miloš Kopecký, nic není kratší než rozkoš. Život je samá změna. To proto, abychom přestali žít v iluzích a uvědomili si, že všechno nádherné je dočasné. Trvá to mžik. Ale těch nádherných mžiků můžeme za sebe pospojovat nekonečně mnoho, jen to stojí spoustu práce a námahy. A to je dobře. O to více si pak každého z nádherných mžiků budeme vážit. O to více za něj budeme šťastní a vděční. Protože víme, že žádná z nádher netrvá věčně, pokud ji – jako plamen v sobě – nepřetržitě nerozdmýcháváme.

Je to paradox, ale právě proto, že nám život pocit slasti a rozkoši prakticky vzápětí hned bere, nás nutí na opakování slasti a rozkoše neustále pracovat. Proto, i když život není takový, jaký přesně očekáváme, neznamená to, že se k němu neposouváme. Ne díky osudu. Ale díky...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům