1. krok: Přiměřeně se bát je správné.

Chceme-li jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Definovat ho.

Žárlivost je protistranou lásky. Všichni dobře víme, že každá událost nebo okolnost má dvě strany. Jestliže si do vztahu vybíráme někoho, kdo nám vyhovuje, obvykle má něco, co nás přitahuje. To je princip lásky. Odvrácenou stranou, kterou nelze ignorovat, protože se nese spolu s láskou, je obava, že o to, co nám tak vyhovuje a co nás tak přitahuje, můžeme přijít.

Žárlivost tedy do určité míry vyjadřuje, co má pro nás důležitost a hodnotu. Je, tak jako kterýkoli jiný strach, spojena s určitou mírou nejistoty, opatrnosti, obezřetnosti. A to je ve vztahu moc dobře. Člověk si zkrátka druhého cení.

Žárlivost je zkrátka do určité míry jako nůž, který používáme ku prospěchu vztahu. Je-li však žárlivosti (tak jako kteréhokoli jiného strachu) přes míru, jako bychom ten nůž otočili proti sobě. Ano, pořád je to nůž, ale u každé energie rozhoduje, jakým směrem ji používáme.

Máme krásného partnera? Žárlivost nám vnukne do mysli, že krásný musí být i pro jiné.

Zaujal nás partnerův majetek? Žárlivost nám vsadí brouka do hlavy, že ten majetek může přivábit i konkurenta.

Je to pořád tentýž fakt, jen ho prostřednictvím zvrácené představivosti začneme vykládat negativně. Vytváříme ne pozitivní, ale negativní (katastrofické) scénáře. Jsme najednou posedlí prohlížet partnerův mailbox, zprávy v telefonu. Ztrácíme půdu pod nohama ne proto, co dělá partner, ale proto, co děláme my sami. Motá se nám hlava a my si potřebujeme sednout do něčeho pevného, jistého – a tím se stává židle z pochybností.

V žáru žárlivosti vůbec nezáleží na tom, jakou indicii (ba dokonce zda vůbec nějakou) objevíme. Uvažujeme totiž pouze svou představivostí. Tudíž co nenajdeme, to si domyslíme. Ba naopak začneme být stále podezíravější: “Safra, ten mizera je mazaný. Nemá tu žádné přijaté SMS od milenek. To je vymazal!” A pochybujeme o něm ještě víc.

Existuje jednoduchá pomůcka, jak zjistíme, jestli konáme přes míru. Tou pomůckou je náš pocit. Je-li špatný, obracíme nůž už proti sobě.

2. krok: Jestliže máme alespoň jeden dobrý důvod partnerovi věřit, věřme mu.

Chceme-li začít s pravidelným běháním, můžeme vymyslet milionů důvodů, proč se nám nechce. Ale ten, kdo pravidelně běhat začne, obvykle našel alespoň jeden důvod, proč chce. To je princip úspěchu v jakékoli oblasti.

Důvěru si můžeme představit jako lepidlo, které vztah drží při sobě. A nedůvěru jako ředidlo, které všechno slepené zase rozklíží.

Nedůvěra je vždycky snazší. Známe to sami. Dá nám tolik práce najít jeden pozitivní důvod, proč si máme v těžkostech věřit: Proč bych zrovna já měl uspět při přijímacím pohovoru, u zkoušky? Vždyť stojím za pendrek! (Jak snadné je to říct o sobě… A o co...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům