4. krok: Jsme dost silní na to, abychom uměli žít bez špatného partnera.

Proč nám vlastně žárlivost vadí? Protože je negativní, to jest něčeho nás zbavuje. Konkrétně lásky – jak k druhým, tak k sobě. Vinou žárlivosti ztrácíme sebevědomí a myslíme si, že bez zrazujícího partnera nedokážeme stát na svých nohách. Šmankote!

Položme si otázku: Co nejhoršího se nám může stát, když nás opustí partner, který nás zrazoval? Nebylo by to horší naopak tehdy, kdyby s námi zůstal? Nebude lepší, když po svém boku sám uvolní místo pro někoho lepšího? Neposune se náš život kupředu? Tak co nám vlastně vadí?

Vezměme si papír a napišme 5 věcí, kterými bychom okamžitě vylepšili svůj život, kdyby aktuální vztah skončil. Na co bychom měli čas? Co bychom uskutečnili? UPOZORNĚNÍ: Doporučuji napsat jen 5 bodů, ne víc, jinak bychom se na nevěru partnera začali těšit…

Z tohoto přehledu zjistíme, že by se nám obvykle nic negativního nestalo. A tím nejpozitivnějším by byla příležitost prožít život s někým lepším. Jak je to možné? Inu, každý vztah, ať dopadne jakkoli, je pozitivní. Buď úspěšný, nebo přinášející zkušenost.

5. krok: Odlišujme domněnky a realitu.

Představivost máme proto, aby složila k našemu prospěchu. Ne k neprospěchu. To ale předpokládá, že musíme představivost kontrolovat. Tedy musíme si uvědomit, co je již představivost a co ještě realita. To, že si J. K. Rowling uměla představit kouzla v příběhu Harryho Pottera, ještě neznamená, že by na kouzelníky začala věřit.

Ukažme si názorně, jak se představivost vymkne kontrole:

Partner přijde domů později. Když to dopustíme, představivost rozkošatí strom negativních spekulací a strachů. Co asi prováděl? A s kým? Nebylo to poprvé? Co mu asi chybí? Proč se chová tak jinak/stejně? Proč teď mlčí/mluví? Na co myslí? Chce se rozejít? Chce mě zabít? (záleží, kam až sebezničující představivost pustíme…)

Důsledek: K partnerovi, který přišel později, se začneme chovat iracionálně negativně. Obviňujeme ho – bez jakýchkoli důkazů nebo indicií. On začne být pochopitelně mrzutý (nikomu není příjemně, když mu druhý nevěří) a celý vztah tím zhořkne. Přitom příčina nebyla v partnerovi, ale v naší hlavě. Dopustili jsme, abychom si “nejasno” ohledně pozdního příchodu začali automaticky vysvětlovat negativně – k partnerově nevýhodě.

Tedy upřímně, není problém spíše v nás než v partnerovi? Nedíváme se například moc na telenovely, intrikánské reality show, nečteme až moc spekulativní bulvár?

Dovolme si naopak pozitivní domněnku: Co když se partner zdržel v práci prostě proto, že se příliš zdržel prací? Je vůbec něco takového možné? Nebo co když byla špatná doprava? Nehoda? Je všechno právě uvedené méně...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům