6. fáze: Nikdo neřekl, že to bude snadné. Ale stojí to za to.
Narodil se jako sedmý z osmi synů, a sotva se začal zajímat o předměty kolem sebe, podstoupil tradiční obřad. Rodiče před něj do peřinky položili všelicos – nástroje i peníze. Na co prý nejdříve sáhne, pro to bude mít vlohy. “Chytil jsem levou rukou obuvnické kladívko a všichni zajásali, protože to bylo neklamné znamení, že ze mne bude švec,” smál se Zátopek, kterého rodiče v devatenácti letech opravdu přihlásili do obuvnické průmyslové školy ve Zlíně.
Tamní vychovatel ho donutil k účasti v městském běhu. Emil skončil druhý a začal trénovat se zlínskými atlety. “Zachutnalo mi překonávat sebe i rekordy ostatních. Dnes každý vidí jen vítězství, ale ke všem vedla každodenní dřina a stálý boj se sebou. Ne, pokud toužíte po úspěchu v jakékoli oblasti, nikdy to není snadné. Ale vždycky to stojí za to.”
7. fáze: I když se vzdáš, příště pokračuj. Definitivně poražený je pouze ten, kdo to přestane zkoušet.
Emil Zátopek nikdy nezapomněl, jak první závod, městský běh ve Zlíně, obrátil jeho myšlení. “Když přišel vychovatel, mimochodem velmi přísný, a ukázal na čtyři chlapce včetně mě s tím, že půjdeme na běžecké závody, protestoval jsem. ,Jsem moc slabý, nemám na běhání kondičku.’ Vychovatel udělal to, co mi...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům