“Co děláte, když zůstanete znenadání sám?”
Ta otázka redaktorky mě překvapila. Dlouho jsem ji nedostal.
Ale pamatuji si tu chvíli těsně po rozchodu, když to, čemu věříte, přestane platit.
Je to stejné, jako když jsem v mládí považoval za nejvyšší hodnotu peníze, a najednou se ukázalo, jak jsem se mýlil. Najednou jsem viděl, že za peníze si mohu koupit dům, ale ne domov. Že za peníze si mohu koupit postel, ale ne spánek. Že za peníze si mohu koupit hodiny, ale ne čas. Že za peníze si mohu koupit pár lidí, ale ne jejich srdce.
A co jsem tehdy dělal?
Šel jsem do přírody a pozoroval stromy. Strom byl můj příklad.
Snažil jsem se stát hrdě zpříma, neklesat. Jako jeho koruna si užívat čerstvý vzduch a nadhled. A děkovat za své kořeny, tedy rodinu a nejbližší přátele, kteří mi úplně stejně dávali rozhodující živiny.
Prosili jste mě, ať neustávám v rubrice Nezapomeň, kde několika myšlenkami shrnuji články za poslední období. Tak dnes pro ty, kdo se občas cítí sami jako stromy.
Važ si lidí, kteří Ti říkají NE. Upřímné NE je lepší než falešné...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům