Vytváří sdílený životní sen.
Každému nevyjde manželství. Člověk je součástí přírody a ta se nepřetržitě mění. I lidé se vyvíjejí, navyšují své zkušenosti a sny, mění své plány a hodnoty.
Vztah, který má budoucnost, se však pozná podle jednoho úžasného slova. Ač se dva lidé mění, stále potřebují rozvíjet význam slova MY. Ač jsou dva, cítí se jako pár. Mají SPOLEČNOU vizi (i když se třeba mění) a při komunikaci opakují MY plánujeme, MY chceme.
Kdo ve výhledu do budoucnosti říká MY, ten je mentálně součástí páru.
Udržuje fyzický kontakt.
Psát si je fajn. Ale emoční kontakt můžeme mít s příbuznými nebo přáteli, zatímco fyzický kontakt je vzácnost a požehnání partnerského vztahu. Pomáhá v člověku udržovat vášeň a vyplavovat stres. A u páru upevňuje pouto.
Už “obyčejný” polibek je tak silný vjem, že při něm lidé zavírají oči. Je to přirozený instinkt, aby zrakové vjemy přestaly narušovat absolutní koncentraci člověka na jednu maličkou slast.
Udržuje komunikaci.
Kde lidé dostatečně komunikují, není prostor pro nedůvěru. Proto komunikace = vztah, tak jako důvěra = vztah. Na komunikaci je pozoruhodné, že je všude – na začátku, uprostřed i na konci životního vztahu. Je totiž pořád na co se ptát, protože je pořád důvod porozumět druhému (který se stále vyvíjí). Kde se začne mlčet, tam lidé na něco rezignují. Často jim přestává záležet na tom, proč je druhý unavený, nešťastný. V té chvíli začne zanikat slovo MY.
Učí se kompromisům.
Dva lidé, dva odlišné pohledy. Přitom je nutné učinit velká i malá rozhodnutí. Vyřešit emoce, auta, děti, zapomenuté účty i vynesený koš. Jeden souhlasí, druhý ne. A v každé hádce se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům