2. pro: Optimista věří, že je schopen cíle dosáhnout.
Toto je důležité pro. Optimista nejenže vždycky připouští nejlepší možný výsledek, ale navíc věří, že je v jeho silách. Pesimista nejenže nepřipustí pozitivní výsledek, ale především pochybuje, že by ho konkrétně on mohl dosáhnout.
Oba mají pravdu. Pesimista, který se o úspěch nepokusí, ho pochopitelně nedosáhne, zatímco optimista dobře ví, že nezáleží na našich okamžitých schopnostech. Ty přece můžeme neustále rozvíjet, doplňovat.
Úspěšným se obvykle stává ten, kdo prostě neuvěřil tomu, že nemůže uspět. A naopak neúspěšným se v životě může stát ten, kdo přitom měl všechny předpoklady uspět, ale nedovolil, aby se uplatnily – prostě je nepoužil.
V tomto spočívá 3. důležitý rozdíl:
3. pro: Optimista přijímá sám sebe a to, kdo je.
Optimisté věří, že to, jací jsou, stačí k tomu, aby výhledově uspěli. Pesimisté ignorují své (potenciální) dovednosti a schopnost se učit. Pesimistu nepřesvědčíte, že by něčeho mohl dosáhnout. I když mu snesete 100 důvodů, proč by to mohl dokázat, on stejně uvěří jednomu jedinému, proč by to dokázat neměl.
Když mluvím s lidmi, kteří touží po lepších výsledcích a životě, sleduji, jak dokážou, či nedokážou ocenit sami sebe. Zda si myslí, nebo nemyslí, že jsou dost dobří; jak zareagují na podcenění od svého okolí; jak roste jejich sklon při prvním neúspěchu ohýbat záda a vzdávat se, ačkoli každá prohra je zdrojem stále větší zkušenosti a moudrosti.
Pesimisté čekají na ocenění zvenčí a ani nevěří, že se ho někdy dočkají. Ubírají energii. Nejsou horšími lidmi, nemají méně schopností, ale optimisté prostě dosahují cílů lépe než oni prostě proto, že v každém okamžiku věří, že mohou být lepší, než momentálně jsou. Pesimista v tom, že není tak dobrý, jak by mohl být, vidí své minus. Optimista v tom vidí své zítřejší plus. Nehroutí se z chyb, rád je přiznává, protože to je nejrychlejší cesta k jejich nápravě.
Optimista se v každém okamžiku cítí tak dobrý, jak v daném okamžiku může být, současně však koná tolik, aby byl ještě lepší. Ponaučuje se z chyb, roste zkušenostmi. S vděčností hledí zpátky do minulosti – do časů, kdy byl nešikovnější.
Pesimista se při stejném zpětném pohledu stydí za svou starou verzi: “Ach, jak jsem mohl být tak hloupý a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům