Říká se tomu stát se vyhnancem ve své zemi.
- Semknou se proti Vám kolegové, a Vy do práce musíte stále chodit.
- Přestanete si rozumět v rodině, ale domů se musíte vracet.
- Ztroskotá Váš cíl, ztratíte sebedůvěru, pochybujete, že se věci vůbec zlepší…, a pak s takovými myšlenkami musíte žít.
A čím hůře Vám je, tím více kolem sebe vidíte lidi, kterým se daří skvěle a “Váš problém” nemají. Pak je snadné uvěřit, že neumíme žít, jsme na problémy sami, neporadíme si.
Přitom to je pouhá představa.
Na velké společenské akci jsem viděl ženu, která se všech stranila. Stála “přes ulici”, chtěla se seznámit, i nakročila k ostatním, ale vnitřní hlas jí nakonec vždy řekl, ať to nedělá. Minula hlouček, který se tak dobře bavil, zatímco ona ne.
Byla mezi tolika lidmi, a přitom sama. Tolik chtěla najít někoho, kdo ji přijme do svého světa, položí jí otázky, proč se tak cítí, bude se o ni zajímat, porozumí jí, stane se součástí jejího trápení.
Té ženě se před lety stalo něco zvláštního. Poznala začínajícího, ambiciózního podnikatele. Jeho start-up se mu rychle ujal, stoupal, nadšeně pracoval dlouho, tvrdě a plody své stále úspěšnější práce pak slavil s kolegy, kterých přibývalo. Ona zůstávala sama, nebo s ním mezi jeho přáteli.
On na její trápení neviděl jiné řešení, než své podnikání, které miloval, obětovat, a to nechtěl. Rozešli se v dobrém. Jenže pro ni to nebyla jediná změna. Zjistila, že přišla i o jejich společné kamarády. Že s ní nebyli jako s fajn ženou, ale jako s partnerkou úspěšného muže – pro její společenský status. Bavili se s ní, dokud patřila k němu.
Vyšla po ulici a hleděla do tváří druhých, kteří se zdáli bez problémů. Zamyšlení, energičtí, uzavření do sebe.
Co bych této ženě i ostatním “vyhnancům ve své hlavě” doporučil?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům