3. uklidnění: Vždycky jsou někde lidé, kteří potřebují Tvou podporu.
Mluvil jsem o sebestřednosti. Ta se projevuje i tím, že my všichni se klademe do středu vesmíru. Naše problémy a názory jsou ty jediné možné, zbytek lidstva je pro nás komparz v našem životě. To má nevýhodu tehdy, když se litujeme, jakmile se život nevyvíjí podle našeho plánu, když o sobě pochybujeme, jakmile nejsme dokonalí, když se cítíme ztraceně nebo osaměle, jakmile máme špatný den… Připadá nám, že nic jiného na světě neexistuje, že není nikdo nablízku, nikdo nás nepochopí…
Když se tohle stane mně, mám jednoduchý trik. Přepnu své vnímání. Snažím se pomoci. Hledám, co potřebují druzí. Ptám se jich. Najednou zjišťuji, že nejsem sám s velkým problémem, a vybředávám ze sebestředného přemýšlení. “Proč si připadáš, že nejsi dost dobrý?” Ta otázka přestane mířit na mě, nýbrž je adresována druhým.
Je jedním z mnoha paradoxů života, že když pomůžeme druhým, cítíme se mnohdy ještě lépe než oni. Proto, kdykoli se cítíte jako vyhnanci ve své hlavě, ptejte se nikoli na to, co špatného se děje Vám, ale: “Jak mohu někomu pomoci?” Pro změnu špatného pocitu v dobrý to může být klidně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům