5. Partner zradil naši důvěru.
Důvěřovat znamená dát druhému šanci, aby nás zranil, a současně doufat, že to neudělá. Mnozí lidé si něčí zradu vykládají mylně jako své selhání, přitom ve skutečnosti nikdo z nás nedokáže jednat za druhé. Každý člověk má možnost jednat, jak se mu zlíbí, nicméně za své jednání také nese odpovědnosti – před námi, a hlavně před sebou.
Přiznám se, že mi jsou cizí zrady lhostejné. Nejsou mým rozhodnutím, mou starostí a mým problémem. Co ovšem JE mým rozhodnutím, mou starostí a mým problémem, je totiž to, jak se ke zradě a zrádci postavím.
Já cizí zrady radostně vítám. Jsem rád, že druhý jasně odpověděl na mou otázku: Opravdu se na Tebe mohu spolehnout, nebo mám hledat dál?
Zrada důvěry je jako katapult. Pilot se sám vystřelí z letadlo. Proč poté vyčítá letadlu, že mu uletělo?
Já nikoho ze vztahu nevyhazuji. Každý svým vlastním jednáním rozhoduje o tom, zda ve vztahu chce zůstat, nebo už odchází.
Jsem důvěřivý člověk. Objevil jsem v důvěře obrovské kouzlo – jednoduchý způsob, jak bez vlastního namáhavého a časově náročného zkoumání zjistit, kdo je falešný, a s kým má smysl budovat.
6. Partner s námi odmítal komunikovat.
Neexistuje jiný způsob, jak budovat vztah. Dva lidé spolu potřebují komunikovat, jinak si nedokážou vyjasnit své potřeby, domněnky, problémy. Bez komunikace nelze uvolnit napětí, které vzniká a vždycky bude vznikat vinou rozdílnosti dvou osobností. Bez komunikace je nutné “číst myšlenky”, sklouzávat k představám, až katastrofickým vizím, naopak nelze nic společně řešit, podporovat se v těžkostech, být jeden druhému skutečnými...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům