Podvádí Tě. Zraňuje Tě. Znehodnocuje Tě.

Ty to víš. Víš, že Tě trápí. Každý Ti to říká. Ale Ty nedokážeš odejít.

Když se Tě lidé ptají proč, ta odpověď se Ti sama dere na jazyk: “Miluji ho.”

Šílené! – uvědomuješ si. Jak mohu milovat někoho, kdo mě ničí? Jak s někým takovým mohu vůbec marnit čas?

A nerozumíš tomu.

Srdce jako (ne)přítel

Kdo odebírá magazín FC, jistě si vzpomene na případ ženy, žijící vedle velmi známého muže. Ehm, žijící, spíše živořící. Proč s ním vlastně zůstávám? – ptala se. Okolí mělo jasno: Kvůli penězům! Jenže právě peníze byly důvodem, proč ji ponižoval. Nenáviděla je. Nechtěla je. Chtěla – vztah.

Nevolal po něm rozum, ale srdce. Hladové srdce.

Rozum a srdce byly dokonce v přímém souboji. Neshodly se. Rozum považoval srdce za slepé a naivní, protože ji nutilo zůstávat v něčem, co jí ubližuje.

Jak jsem psal v posledním magazínu FC, tak už to chodí: Řídíme-li se pouze srdcem, vypadáme jako bez rozumu; a řídíme-li se pouze rozumem, vypadáme jako bez srdce.

A přitom srdce není nepřítel. Myslí to s námi dobře. A nikdy se nemýlí. Jen jeho cesty jsou nepochopitelné rozumem.

Pokusím se odpovědět Vám takovými slovy, abyste své srdce pochopili. Pokuste se však po dobu tohoto článku nemyslet, spíše cítit.

1. důvod, proč nás srdce drží ve vztazích, které nám ubližují: Chce nám pomoci

Pokud stále zapojujete rozum, chce se Vám tento článek zavřít. Zní to přece (pro rozum) tak šíleně: Jak by nám srdce mohlo POMOCI, když nás nechává ve vztahu, který nám činí špatně? Copak špatné může vést k dobrému?

Kdokoli slyší příběh člověka, který se neumí odpoutat od špatného partnera, ba...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům