1. krok: Začni druhým umožňovat jejich vlastní rozhodnutí
Rádi si myslíme, že když nás s někým pojí minulost, musí nás pojit i stejná budoucnost. Ne, lidé se mění. Co je pro ně samozřejmé, to pro ně ztrácí hodnotu.
Aby pro ně něco získalo hodnotu, nesmí to být pro ně samozřejmé. Musejí o to bojovat. Nejlépe každý den.
Kdo četl příběh již zmíněné ženy v magazínu FC, zjistil, co s mužem udělá to, když je ženou opuštěn. Žena, které si do té doby nevšímal, se záhy stala jeho prioritou. Denně nalézala květiny na prahu bytu, zmeškaná volání v telefonu… čím více mu dávala najevo, že bez něj dokáže žít, tím hůře si on uměl představit, že by mohl být bez ní.
Mrcha – říkal jí. Přitom neudělala nic jiného, než mu umožnila uskutečnit jeho vlastní rozhodnutí.
2. krok: Sleduj, jak se všechny vztahy vyvíjejí
Všichni se vyvíjíme. Každý jsme totiž omylný, neustále děláme chyby a za ty chyby platíme. Pokud za ně platíme opravdu dostatečně draze, ponaučujeme se. A to nás posouvá.
Všichni se vyvíjíme, tudíž se vyvíjejí i vztahy, jejichž jsme součástí. Dejme člověku čas, ať se ponaučí. Ostatně, mluvil jsem o tom i v Řešidle zde.
Míček není na naší straně kurtu, ale na partnerově. On svým (ne)ponaučením rozhodne, zda má zájem o pokračování, nebo ne. Hlavně nemarněme čas. V jednom člověku se vztah budovat nedá.
3. krok: Pokud chceš, komunikuj
Komunikace je jedním z nástrojů budování vztahu. Kde není komunikace, není vztah. Pokud partner bude chtít vztah obnovit, musí komunikovat – i o tom, co bylo, protože to zásadně ovlivňuje to, co je i bude.
Pokud partner o svých chybách mluvit nechce, protože žádné nespatřuje, nemůže se z nich ani ponaučit a my nemůžeme očekávat, že se zlepší. Opakuji: Míček je na jeho straně, ne na naší.
4. krok: Učme se mu naslouchat
Může se stát, že to pro něj bude těžší, než si umíme...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům