“Jsi přesně ten, koho potřebujeme. Zůstaň.”

Zní to bizarně. Mnoho lidí si myslí, že cesta ke splnění snů musí být složitá. Je to právě naopak. Cesta k naplnění vlastních snů je jednoduše přímočará, protože k tomu, co opravdu chceme, jdeme přirozeně nejkratší cestou. (Ostatně, té jednoduchosti věnuji celé aktuální vydání magazínu FC, které ukazuje, jak blízko naše sny ve skutečnosti jsou…)

Je to půl roku, co Vojta poprvé vstoupil do vyhlášeného podniku Michaela O’Hareho. “Myslel jsem, že tam budu jen uklízet. Ale oni mě hned zapojili do vaření. Co jsem neuměl, s tím mi radili. Jejich přístup byl úžasný. Neskutečně mě to bavilo. Ta restaurace je odlišná, výstřední. Má svůj styl, kterého se drží. Pro někoho směšný, ale právě to dělá Michaela ojedinělým. On se nebojí být svůj a má s tím úspěch. To je přesně to, čím mě inspiruje – podobně jako další špičkoví šéfkuchaři, kteří se nebojí být jiní – Heston Blumenthal nebo Tom Kerridge.”

Vojta měl od začátku při sobě v Anglii důležitý faktor. Přítelkyni. “Katka v červnu dokončila vysokou školu a ochotně se mnou jela. Našla si tu práci i školu, nevadí jí žít velmi skromně, a tím každý měsíc ušetříme spoustu peněz, které se nám po návratu do Česka budou hodit, abychom mohli začít vlastní soběstačný život.”

Cítíte? Vojta začíná vidět za horizont. Ani michelinská restaurace pro něj není poslední cíl.

“Půl roku jsem vařil přes pracovní týden v hotelu a ve svém volnu v The Man Behind The Curtain. Až přišel šéf michelinky a povídá: ,Hele, zadarmo tu děláš už dlouho. Vidíme, že jsi učenlivý, děláš pokroky, Tebe potřebujeme. Přidáš se do našeho týmu na plný úvazek?”

Vojta se rozloučil s hotelovou sítí, které ale nepřestal být vděčný, protože bez ní by nemohl poskočit na druhý stupínek kariéry (metoda postupného stoupání), a zdálo by se, že jeho sen se splnil – a že v michelinské restauraci může “dožít”. Jenže život je mnohem zajímavější.

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům