Na dnešním, zítřejším i následujícím autorském čtení o tom budeme mluvit. Život je změna. Neustálá změna. Život nedovolí, abychom se zastavili. Kdo se zastaví, nestojí. Pohybuje se – směrem zpět. Nebo dolů. Na dno.
Člověk potřebuje komunikovat, jinak ztratí vztah. Pokud tohle nechápe a vztahu si dostatečně neváží, bude mu odebrán. To je princip života. Život nám vždycky odebírá to, čemu nepřikládáme hodnotu, protože tím vyjadřujeme, že to nepotřebujeme.
Zdraví. Kamarády. Květinu, o kterou se nestaráme. To všechno nám sebere.
Protože jen tak nás donutí všimnout si toho, že něco v naší blízkosti není. Jen tak nás donutí toho, o co jsme přišli, si zase začít vážit. Jen tak nás naučí vážit si toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme.
I já občas lenivím. Přestávám mluvit. Ale snažím se mít oči otevřené. Pozorovat bytosti a věci kolem sebe. Proč? Protože mi stále napovídají, abych mluvil.
Jaké živé nápovědy to jsou?
1. nápověda: Pohlédni na děti
Jak groteskní! Komunikace je to první, co jsme pocítili, že je v životě důležité se naučit. Říct: Mámo, mám hlad! Táto, potřebuju přebalit! Porozumět si.
Jako děti jsme pořád mluvili, jako dospělí někdy nevíme, co říct. Jak se zeptat na to, co nás trápí a co potřebujeme vědět. Jak přímo říct: Ubližuješ mi, takhle už s Tebou nechci “kamarádit”.
Děti ve školách způsobně sedí a naslouchají, aby porozuměly. My dospělí nejsme schopni sednout si a naslouchat. My POsloucháme, a to je rozdíl, protože používáme sluch jen k tomu, abychom věděli, KDY reagovat, ne CO nám druhý říká.
Mluvíme, abychom partnerovi odsekli, ponížili ho, zranili. Ze slov nestavíme cestu, ale vršíme skládku odpadu. Mluvíme raději o druhých, ne s druhými.
A pak se divíme, že se ocitáme sami. Za smradlavou zdí, kterou jsme sami svými jedy navršili.
2. nápověda: Pohlédni na vodu
Po určitou dobu je dobře ve vztahu mlčet. Mlčení může pročistit vztah. Ale nejdůležitější je jen po určitou dobu. Ne příliš dlouho.
Jak jsem ukazoval v
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům