Před časem jsem od něj dostal e-mail: Bojím se, že ji ztratím.

Měl jen tušení, ale tušení je jako vítr. Nemůžeš ho vidět, ale cítíš ho.

Bylo jeho královna, jediná na celé šachovnici, ta nejdůležitější figurka. A tak pro ni dělal hodně. Tak hodně, až moc. Stal se paradox: Ochladla. Zvláštní, že?

Čím více jí nadbíhal, tím méně o něj stála. Nadbíhání ve vztahu je totiž jako víno. Po doušku je Ti fajn, ale po celé lahvi Tě už bolí hlava.

Snažil jsem se mu vysvětlit, že láska je jako šachy. Funguje, když oba v páru mají pro druhého přibližně stejnou hodnotu: Když on se bojí, že přijde o svou královnu, ale také když ona dělá všechno pro to, aby ochránila svého krále.

Bez krále totiž hra končí. Král je nezastupitelný.

Nicméně: Byl tento muž králem?

Z krále pěšákem

On věřil, že je. Bohužel, čím více o ni usiloval, čím více se jí vnucoval, čím více ji kontroloval, čím více ji pronásledoval, tedy čím více se snažil dát jí najevo, že bez ní sám neobstojí, tím méně pro ni zůstával králem.

V její mysli docházelo ke zvláštní přeměně. Pro ni se stával spíše pěšákem, který má své výhody, ale nepostradatelný není. Pěšáků je na každé šachovnici spousta. Pěšák je vždy první, kdo se obětuje… a proto také bývá obětován.

On tušil, že obětován bude. Ptal se mě, co ho zachrání.

Seděli jsme Na břehu Rhôny a odkudsi od Vltavy se náhle mihl motýl. “Chyť ho,” požádal jsem ho. Počal za ním běhat. Čím více se ho snažil lapit, tím polekanější motýl byl a unikal. Jakmile se však znaveně vrátil ke stolu, motýl zjistil, že se něco změnilo – a začal lovce sám okukovat, ba dokonce mu opatrně usedl na paži.

Lidé, do kterých se zamilujeme, jsou jako motýl. Ano, nechceme o ně...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům