1. pochopení: Upřímnost je jako chirurgická operace. Bolí, ale léčí.
“Jak mám zapomenout?” obrátil na mě své mokré oči (od deště, samozřejmě).
A já se poprvé usmál, protože se divím, proč lidé tolik chtějí zapomenout. Chtít zapomenout na někoho, koho jsme milovali, je jako chtít si pamatovat někoho, koho jsme nikdy nepotkali.
Zapomenout není téma. Porozumět je důležité.
Víte, když někdo odchází, je vždycky za zlého. Každý si myslí, že to tak je. Bohužel myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem. Naše smysly jsou mocné, ale bohužel nedokážou vidět všechny jizvy, které láska způsobuje. I u toho druhého.
I ti, kteří odcházejí, mají jednu životní touhu – být šťastní. A to bychom si měli uvědomit jako první. Oni chtějí být šťastní.
Když nám upřímně říkají, že potřebují odejít, mají na mysli jediné – čas. Čas svůj i náš. Jednou oceníme, že nechtěli protahovat vztah, který pro ně neměl řešení a budoucnost. Někdy se to stane. Proto je hloupé chtít zapomenout na člověka, který nám dal tolik důvodů, abychom na něj nikdy nezapomněli. Který napsal důležitou kapitolu našeho života.
Ano, kapitolu. Ne celou knihu, jak si původně myslíme. V další kapitole nás okouzlí někdo jiný, o to se nebojme.
Važme si upřímnosti, i když bolí. Bolest vždycky léčí.
2. pochopení: Jak velkou máš kapacitu milovat, tak velkou máš kapacitu snášet bolest.
Čím větší nádoba, tím větší objem. Srdce, které dokáže snést hodně lásky, dokáže snést i hodně bolesti. A nikdy si nemyslete, že druhý netrpí.
“Jak mě mohla opustit, když říkala, jak moc mě miluje?” zoufal si Kryštof. Jak, Kryštofe? Těžko. Víš, je bolestivé říct sbohem někomu, koho ve skutečnosti nechceš opustit. Ale ještě bolestivější je poslouchat žádost zůstaň, prosím od někoho, od koho víš, že musíš odejít.
Každé odcházení je bolestivé. I odcházení z tohoto světa, když Tě blízcí drží za ruku a neumějí si bez Tebe představit budoucnost. (Kdo si to pamatuje z koncovky minulých životů, ví, o čem mluvím. Ostatně píšu o tom i v knize 100 nejkratších cest k Tobě.)
Láska je jako ohniště, které můžeš polít vodou, ale ono přesto ještě dlouho žhne a doutná. Ovšem některá životní rozhodnutí člověk musí učinit nejen srdcem, nýbrž i rozumem. Zejména když způsobuje bolest více lidem a ví, že musí zachránit alespoň jednoho.
Když mě poprvé opustil partner, který se na vahách lásky přiklonil k někomu druhému, to nejdůležitější se stalo, když jsem mu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům