Branišovský les

Mysteriózní les u českobudějovického sídliště Máj je nazýván “lesem sebevrahů”, sluší se však dodat proč. Tedy – proč se tu lidé stávají sebevrahy.

“Běžný les. Řekla bych krásný. Místy hustší než běžný. Atmosféra tajuplná, pochmurná. Místní nám řekli, kam máme jít – k betonovému sloupu, za ním býval strom, kde se oběsila rodina a pak spousta dalších. Přemýšlela jsem, co ty nešťastníky táhlo k tomu ukončit život právě tam…, ale prý jich bylo už na tisíc,” řekla mi přední fotografka Ywetta Sarah Nikel, která les, zkráceně zvaný Bor, navštívila o víkendu. I s fotoaparátem.

Použila výraz, nad kterým bychom se měli zamyslet: co je táhlo…

Ve třicátých letech minulého století se v nedalekém hotelu Praha ubytovali zamilovaní partneři. Večer se šli projít, do hotelu se již nevrátili. Byli nalezeni oběšení na stromě v Branišovském lese. Neměli důvod, dopis nezanechali.

Na témže stromě později visela další žena, která měla život ráda a šla se do lesa jen projít.

Místní se stromu začali bát. Vypráví se o panu Křížovi, který vzal pilu a osudovou větev uřízl, odnesl z lesa a doma spálil. Záhy ho potkal úraz, při němuž mu znehybněla ona ruka.

Lidé pak svorně strom pokáceli. Tvrdili však, že když jsou sami tím místem, slyší odněkud hlas, který je přemlouvá k sebevraždě. Odvetou tu postavili boží muka, říká se jim Černý sloup. Proč zrovna Černý, vysvětlím.

“K...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům