1. krok: Smiř se s tím, že každý má právo na svůj život.
V knize 100 nejkratších cest k Tobě vysvětluji, co je smyslem tohoto života i proč jsou lidé chybující. Vím, že nikdy není snadné lidem dovolit “udělat chybu”, nechat je rozhodnout se tak, jak sami nechápeme a jak jednou možná budou litovat, natož si je nepřivlastňovat.
Nicméně otevřít ve vztahu okna a dveře, aby mohl odejít ten, kdo s námi nepočítá, je především naše vlastní ochrana. My šetříme čas, my po svém boku uvolňujeme místo pro toho, kdo s námi bude počítat navždy.
Správný partner není ten, který s námi dokáže žít, ale ten, který nedokáže žít bez nás. Proto se také nemusíme trápit tím, zda se správný partner vrátí. Správný partner se nikdy nevrací, protože správný partner nikdy neodchází.
Správný partner, i když je zeměpisně vzdálen, zůstává s námi – spojen myslí. Ve vztahu nehraje vzdálenost žádnou roli. Tak jako dva lidé mohou sedět přímo vedle sebe a být si na hony vzdáleni, tak mohou žít dva lidé na opačných pólech zeměkoule, a přitom být pořád spolu.
Správný vztah je mnohem více než jen polibky, vodění se za ruku a společné usínání nebo počítání. Správný vztah je především o osobě, která je pořád nablízku a dokáže nás udělat šťastnými jako nikdo jiný. Opakuji to slovo: šťastnými. Ne NEšťastnými jako nikdo jiný.
Neexistují-li mříže, zámky, kamery, pak teprve poznáme partnera. Příležitost (utéct, okrást, podvést) vždy ukazuje člověka. Pozor: Příležitost nekazí člověka. Příležitost ho odhaluje.
Každý má právo na vlastní rozhodnutí. A každý za své rozhodnutí nese odpovědnost. Možná partner udělal chybu, ale to je jeho věc. On tu chybu zaplatí – podle standardního ceníku života. Náš život je ten nejdrsnější supermarket. Můžeme si vybrat z regálů, cokoli chceme. Ale všechno musíme zaplatit. Každé své rozhodnutí.
Je to krása i krutost života. Buďme tak velkorysí a dopřejme druhému tuhle svobodu. Svobodu zkušenosti a platby. My neproděláme.
2. krok: Smiř se s tím, že existují lidé, kteří bez Tebe dokážou být šťastní, zatímco Ty bez nich ne.
Jsem nežádoucí, odkopnutý, nepotřebný. Tak zkratkovitě uvažují emoce. Kdyby tolik nekřičely, slyšeli bychom i rozum, který je opačného názoru: To, jak se k nám druzí chovají, nedefinuje to, jací jsme my, ale jací jsou oni.
Náš život má podstatnou slabinu – je omezen časem. Nikdo nevíme, kdy skončí, ale co víme jistě, že s každým dnem máme na šťastný život o den méně.
Je nevratnou ztrátou, pokud nás druhý odsoudí k životu ve lži, ve falešné představě, jak spolehlivého a důvěryhodného partnera máme. A je neocenitelným ziskem, pokud se zachová fér alespoň do té míry, že přizná barvu, odejde a vytvoří po našem boku místo pro někoho lepšího. Tím nám...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům