Skončilo mé autorské čtení knihy 100 nejkratších cest k Tobě a lidé opouštěli kongresový sál. Zůstala jedna žena, sedící vzadu, v rohu. “Jste jediný člověk, který mě může pochopit,” řekla a v očích měla zvláštní mix – strach, stud a bolest.
Omlouvám se, ale bude to příběh, který nikdo nechce číst. Všichni se tváří, že neexistuje. Příběh nemilovaných dětí.
To nemůže být rodičem!
Kdykoli se naruší vztah matky a dcery a dojde na “soud veřejného mínění”, vždycky je to dcera, kdo sedí na lavici obžalovaných. V naší kultuře se má za to, že všechny matky jsou pečující, že mateřství je záležitostí instinktu a že všechny matky své děti bezpodmínečně milují.
Proto, když lidé o pozadí přerušeného vztahu nic nevědí, mají předem za jasné, že dcera byla ta zlá, že určitě ona odstřihla matku, a k když vyjde najevo opak, zazní chápavě na adresu matky, že rodičovství je přece těžké, a jakékoli dětství je komplikované. Je-li matka tím, kdo se odcizil, automaticky se předpokládá, že vyčerpala všechna možná řešení, že udělala to nejlepší, co mohla, a že si zaslouží pochopení a veřejnost na své straně.
Naproti tomu dceru, ať odešla sama, nebo byla odejita, společnost nálepkuje jako nevděčnou. Připomíná se, že byla živena, šacena, měla střechu nad hlavou, odmalička lásku a podporu, a ani to jí zjevně nebylo dost. A že si nezaslouží nic jiného než odsouzení a hanobení. Společnost tak za matku mnohdy dokončí její práci.
Mami, jak k Tobě najít cestu?
Je to obecný paradox mezilidských vztahů, který často zdůrazňuji v magazínu FC, že ten, kdo necítí dostatek lásky, se snaží k druhému najít lepší cestu. Ano, ten, kdo miluje, dělá stále kroky k tomu, kdo nemiluje.
Nemilovaným dcerám bohužel ztěžuje cestu už sama společnost. Nesouhlasí s obnovením vztahu, snahu dcery si vysvětluje jako doznání viny. Je tak úplně jedno, jestli se dcera, která odešla nebo byla odejita, snaží, či nesnaží o obnovení vztahu s matkou, vždy je za špatnou.
A když si před kýmkoli dalším posteskne, je znovu za nevděčnou. A to už odmalička. Jak tedy mohou děti upozornit na toxické chování rodičů, aby to neznělo pohrdavě, nevděčně, dětsky? Je povinností nemilovaných dcer prostě strpět bolest, a to třeba do konce života?
Stud a život v...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům