Hanba jako zbraň

Ať rodiče ubližují dětem aktivitou (násilím), nebo pasivitou (lhostejností), takové děti jsou pak náchylnější k pocitům hanby, studu a přesvědčení, že si nic dobrého nezaslouží (ani v následných partnerských vztazích), a tento pocit mají mnohdy po celý zbytek života.

Když se s klienty společně vracíme po čáře jejich života, skoro vždy se zadrhneme v jejich dětství, kde rodiče dítě buď úmyslně hanobili a trestali, protože se chovalo “jinak”, než jak chtěli, nebo to způsobovalo neúmyslná neschopnost rodičů zvládat své emoce.

V každém případě pocit hanby a studu byl příčinou jak vnitřního zranění člověka, tak jeho nemohoucnosti zotavit se.

Představme si vztah jako hadici, která se neustále natahuje. V okamžiku prasknutí se z hadice vyvalí jed. Zasáhne většinou dítě.

Kdykoli totiž rodič ztratí kontrolu nad svými emocemi, použije jak slovní násilí, tak poziční převahu, což se projeví vyhrožováním, křikem a vydíráním. Dítě to musí přijmout, nesmí se bránit, jinak je špatné. Nemá tedy na výběr – špatné bude v každém případě.

Dítě si tak ihned kontaminuje duši, což se obvykle současně projevuje i fyzicky – bolestmi žaludku, prudkým křečemi v hrudi, okamžitou únavou a takzvanou rupturou (zlomeninou) očního kontaktu, protože od té chvíle se není schopno podívat rodičům zpříma do očí.

Dítě pak skoro nemluví, takzvaně internalizuje svou hanbu, tedy přijme ji do sebe, v sobě ji převaluje a akceptuje, že je “špatné” a “bezcenné”.

Paradoxní je, že za útočným rodičem bývá často naprosto stejný prožitek ve vlastním dětství. Rodič tak fakticky duplikuje “dovednost” převzatou od svých rodičů. Do uvozovek tu dovednost dávám proto, že to není nic pozitivního – je to osvojená nekompetentnost a zároveň vnitřní bezmocnost. Rodič si totiž myslí, že děti zkrátka nelze vychovávat po dobrém. Obvykle říká: “Nebul, že máš podlitiny nebo přeražený nos, moji rodiče by Tě za tohle zabili!” Čímž dává (sobě) najevo, že jako rodič je sám ještě ohleduplný.

A tento přístup dítě přebírá. Říká se tomu – v případě žen – nekonečný řetězec nemilovaných dcer.

Porozumění hanbě

Předně, psychologie rozlišuje mezi pocity hanby a viny. Zvláštní je, že novorozenci se rodí bez obou pocitů. Jejich projevy se...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům