Když Tě napadne skončit, přemýšlej, proč jsi začal
Když si na každodenní běh statku zvykla, přišla na jaře od dětství vysněná Blažena – první kráva. Štěpánka se naučila nahazovat omítku, obkládat zdi, k Vánocům si věnovala motorovou pilu. Vyrovnala se i s tím, že sama neřídí auto. “O všem, po čem zatoužím, přemýšlím jednoduše: Buď se to naučím vyrábět, nebo to nepotřebuji.” A tak je na statku maximálně soběstačná, péci vlastní chleba je pro ni samozřejmostí. Mimochodem, ani televizi nemá, zjistila, že ji nepotřebuje.
Kráva se ještě první rok otelila. Postupně přibyli poníci, ovce, kozy, prasata, králíci, slepice, kočky a psi…, všichni žijící volně a pohromadě v jedné ohradě. “Alespoň kolem nich není tolik práce,” dodává Štěpánka a nemyslí jen sebe. Na Statku u zvířátek totiž hned první léto zahájila dětské tábory. “Kamarádi v nadsázce říkají, že to nejsou výukové, ale pracovní tábory. Je na tom trochu pravdy,” usmívá se. “Dětem prakticky předám statek a ony se o něj musejí starat. Kosit trávu, zaopatřit koně, krmit a dojit krávy, vyrábět si máslo, sýry. Zkrátka, dva měsíce v roce se o zvěřinec nestarám já, ale děti!”
Štěpánka má děti nadohled a je cítit, jak je šťastná – tohle je důvod, proč začala i proč mělo smysl pokračovat, když jí bylo nejhůř.
“Podívejte, jaký to je ohromný zážitek pro děti. Mnohé z nich vidí zvířata poprvé ve volném výběhu. Společně děláme obřad z dojení i stahování králíků. Větší holky se učí škubat kachny, kluci klidně vykydají hromadu hnoje, zastanou práci bagru. Mám každoročně vyprodáno a tábory už na pozemku není kam rozšiřovat,” ukazuje Štěpánka. “Dělám tu pobyty pro celé základní školy, pro maminky s dětmi, o exkurzích ani nemluvě,” dodává s tím, že si nápory zvědavců užívá i ve zbytku roku o víkendech. “Někdo se přijede jen podívat na zvířata, pak se tu stejně zdrží, protože rádi opékáme buřty. A když tu pak rodinky chtějí přespat, nebráním se, jen říkám: Ale to si pobyt musíte odpracovat!”
Jak změnit život sobě i druhým
Štěpánčin statek je pojmem i v zahraničí. Ve světě, kde se lidská dovednost už dávno neměří řemeslnou zručností a kde se děti domnívají, že krávy jsou hranaté – jako ve hře Minecraft –, na Vysočinu jezdí děti z Německa, Francie i Kanady. “Pravidelně mi sem jezdí dvě holčičky z Dubaje. A co mě dělá šťastnou, ohromně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům