4. Ptej se, ale nedávej najevo, že znáš odpověď

Mnoho vztahů zbytečně krachuje tam, kde jeden sice klade otázky, ale to jen proto, aby ukázal, že ví všechno nejlépe a že druhý vlastně nemá na výběr. Děti jsou na tohle hodně alergické.

Pak upřednostňují tatínky, kteří s nimi nesdílejí společnou domácnost, prostě proto, že tito tatínci je nechávají vybrat – hračky, dovolenou, zážitek. Nesměrují je.

Děti přitom dokážou samy dospět ke zdravé odpovědi, uvědomí-li si, že s pravomocemi je spojena také ODPOVĚDNOST. Pak získávají respekt i k těm “tatínkům”, kteří je vychovávají tím, že je nechají vybrat si po svém, ale následně je chrání před zkázou, protože znají správnou odpověď.

Ve vztazích je nesmírně důležitá rovnováha. Jak mezi nasloucháním a mluvením, tak mezi vedením a svobodou. Všichni děláme chyby, děti nevyjímaje. A to je dobře – chybami se učíme. Děti by tedy měly dělat chyby, ale neměly by v nich nikdy zůstat samotné.

I když známe odpověď a tušíme, že chyba přijde, právě tehdy při dětech stůjme. Uvědomí si dvě báječné věci – že MOHOU chyby dělat a že VŽDYCKY mají po ruce nás. Ne “ty dospěláky”, kteří všechno vědí líp, ale “ty kamarády”, kteří jim vždycky pomohou.

A věřte, že nikdo nechce ztratit člověka, který za ním sejde do bahna – ne proto, že by mu v bahně bylo dobře, ale proto, že nedopustí, abyste v bahně byli sami.