Posaď se, klidně, a zhluboka dýchej.

To, co se stalo, co ses právě dozvěděl, je pocit. Něco, co se rozplyne; uvidíš, změní se to v minulost.

Znám ten pocit, kdy zjistíš, že to druhý UDĚLAL. To nemůže být pravda! Proč? To jsou jediné myšlenky, které Ti v hlavě rotují. Nevíš, zda se hystericky smát, nebo brečet, chceš zachovat klid, ale nejde to, snažíš se dát najevo, jak Tě to bolí, ale ta kopřiva se Ti dívá do tváře a říká: “Všechno, co jsme si plánovali, je pryč.” Pryč!

Uděláš pro člověka to nejlepší, a jemu to nestačí. Celou dobu stavíš, a pak zjistíš, že on to v jedné noci zbořil. Vystavil Ti vysvědčení, že pro něj nejsi dost dobrý a že někdo, koho ani pořádně nezná, je lepší.

Chceš se mu mstít, ale vlastně ho nechceš ztratit. Chceš bojovat, ale nějak není o co – všechno jsi prohrál, aniž jsi vůbec dostal na srozuměnou, že se něco děje.

Chceš teatrálně řešit rozchod, ale co pak? Bude se Ti snad snáze dýchat? Bude se Ti lépe usínat v posteli pro dva samotnému – při vědomí, že toho druhého jsi vlastně odehnal, a teď už definitivně není cesty zpět?

Když jsem v novém vydání magazínu FC Jak obstát v dnešní době ledové psal, jak se vyrovnat se zradou, která Vás absolutně vykolejí z cesty, položili mi ti, kteří tohle prožili a překonali, důležitou otázku: A co pak? Co až odpustím, když přece nezapomenu? Jak vůbec věřit nějakému dalšímu vztahu? Jak sám sobě dovolit znovu dávat i přijímat lásku? Jak se zbavit strachu, že to zase může strašně bolet, že opět přijde zklamání? Copak to vůbec můžeme ovlivnit?

Zní to paradoxně, ale často se máme natolik rádi, že se další lásky bojíme. Chceme být šťastní, ne zlomení. Copak má smysl riskovat další pád? Není lepší se lásky nadobro vzdát s vědomím, že prostě věrní lidé neexistují a čeho se vzdáme, to nás nikdy nezklame?

Já Vám přesto něco povím: Láska nikdy nezklame. Zklame vždycky jen daný člověk.

Po žahnutí kopřivou

Nikdy v tom nejsi sám. To, co prožíváš Ty, prožil kdekdo. Proto věř, že nejsi divný, když cítíš, že nic nebolí víc než zrada člověka, o kterém ses domníval, že Tě nikdy nezradí. Je to jako žahnutí kopřivy, o níž jsi měl představu, že je to...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům